Měla bych mu odpustit? Kde mám jistotu, že to neudělá zas, nebo že mi nelže. To nemám nikde, ale dokud to nezkusím nezjistím " Camerone počkej" zakřičela jsem na něho a on se otočil.
"Ano Blair?" otočil se a čekal co ze mě vypadne. Popravdě já sama to nevěděla, jen sem si teď nadávala, že jsem nedržela hubu a zavolala ho. "No víš díky, že jsi se zastavil a řekl mi to" pousmála jsem se a přála si ať už nic neříká. Jen kývl a šel k autu. Hned co jsem uslyšela auto jsem utíkala pro telefon a zavolala Nan.
Nan: Ahoj
Me: Nan vem Bonnie a sraz v kavárně na rohu potřebuji pomoc
Nan: Dobře za 20 min jsme tam
Me: Děkuji zatím pá
Rychle jsem se převlékla a vyrazila ke kavárně a modlila jsem se ať mi holky pomůžou. Šla jsem už si sednou do kavárny a čekala na holky. "Dobrý den, co to bude?" zeptal se číšník. " Dobrý den 2x Latté Macchiato a 1x Cappuccino" usmála jsem se na něho. "Dobře hned tu budu s vašimi nápoji" zapsal si objednávku a odešel. Holky zrovna přišly. "Už jsem vám objednala děkuji, že jste přišly" objala jsem je. " Tak povídej co hoří?" zeptala se Bonnie hned co si sedla. " Ca-" nedořekla jsem, protože přišel číšník s našimi nápoji. "Tak tady to máte slečny" položil nám naše objednávky usmál se a odešel.
"Cameron" řekla jsem poté co jsem věděla, že už nikdo nepřijde. "No to jsme tušily, ale co přesně" upila si Nan ze své kávy. " Přišel zamnou domů donesl mi puget modrých růží a omlouval se mi. Byl hrozně milý a roztomilý, ale to, co mi říkala Mel... měla prostě v něčem pravdu jsem v koncích" dořekla jsem. "A po nás chceš?" zvedla Bon obočí. " Co asi tak radu, co mám dělat" koukla jsem se na ní. "No víš Cam byl v prdeli po škole, ale pořád se nehnul tudíž jsme ho poposunuli i Carter se do něho obul jsme rádi, že za tebou šel. Nevím, jak ti máme poradit musíš vědět co chceš. A pokud chceš jeho, tak za ním jdi a řekni mu to na Měl se vyser na všechny se vyser jdi za nim má tě fakt rád a já jsem ráda, že vidím Camerona ve světlé stránce" řekla povzbudivě Nan. " Děkuji asi to jsem potřebovala slyšet mám vás ráda" usmála jsem se.
Asi po hodinovém kecání s holkami jsem místo domů šla ke Cameronovi. Takhle nervózní jsem nebyla pěkně dlouho. Nadechla jsem se a zazvonila. "Blair c-c-co tu děláš" zakoktal se Cameron. " Mohu dále?? zeptala jsem se ho. " Jo jasně promiň pojď dáš si něco?" zeptal se mě. "Ne děkuji, jen mě poslouchej. Možná to je největší chyba, co teď dělám možná ne... Nejsi nejlepší kluk pro vztah jsi debil, co jen ubližuje holkám, ale taky vím, že když jsi semnou jsi ten nejlepší možná to je maska, ale city nejdou jen tak zakrýt, a to sis možná i ty uvědomil a-" skočil mi do řeči. " Bí pokud mě chceš urážet, tak si to můžeš nechat, protože já to vím a řekl mi to i ten podělaný Carter, který ví též o vztahu piču" koukl se na mě. "Kdybys držel tu hubu, tak by ses vše dozvěděl. Chci tím říct, že nejsi nejlepší, ale taky chci říct, že ti dávám šanci chci tě. Chci mít k tobě zase důvěru, takže můžeme, pokud chceš jít na pomalu jsem tvoje" dořekla jsem to a pořádně jsem se nadechla, protože teď je vše na něm. " Bože ano chci tě, chci ať si moje celá a já tě získám" zvedl mě do vzduchu a políbil. "Came, ale je to poslední šance" varovala jsem ho. "Dobře" řekl a znovu mě políbil.
ČTEŠ
I wish... (Cameron Dallas)
FanfictionBlair Mitchel neměla nikdy kamarady záviděli jí úspěch v modelingu i to,že je chytrá, ale i tak byla spokojená. Než jí rodiče řekli, že s stěhují do L.A. kvůli nové práce. Najde si v nové škole konečně pravé kamarády? A co když potká namyšleného boh...