I wish... (Cameron Dallas)

Happy birthday

Víkend s Jeremym utekl jako voda myslím, že je vše v naprostém pořádku a milujeme se čím dál víc je to jenom krásnější. Každý den se vídáme, chodíme spolu do školy ze školy, líbáme se na každém rohu pomalu je to nejlepší, co jsem si mohla přát. Hlavně jsem moc ráda, že si Jer konečně sedl s klukama no krom Camerona ti dva se dřív nebo později zabijou.

"Hej Bí počkej na nás" řvali na mě.

"Copak" zastavila sem se.

"Jak copak, spíše hej zítra víkend zítra party ne?" zasmál se Nash

"Nashi, ty ochlastané hovado myslíš jen ty na něco jiného, než na chlast?" zeptal se Matt

"Ty vole ty si dobrý debil největší hovado tu jsi ty, a ne že ne" zasmál se Carter

"To není pravda ty šuline " bránil se Matt

"Ehm no tak já myslím, že tady řekneme Bí co a jak nemyslíte holky a kluci?" zasmál se Shawn.

"No zlato spíš ti to řekneme my zítra má Cam narozeniny a jdeme tam, a tak se chceme zeptat, jestli půjdeš s námi vezmi klidně i Jeremyho, i když to jsou Camovi narozeniny tak čert ho vem" řekla Nan

"Cam má narozeniny? no víte, spíše ne taky slavím" usmála jsem se

"Počkej kočko, co ty můžeš slavit? dvouměsíční výročí s Jeremym?" zasmál se Matt

"Haha fakt jsi debil ne mám narozeniny, jak se ukázalo, tak asi stejně jak tady mistr Dallas" řekla jsem

"No toho debila jsem přeslechl a páni tak to bude dvojitá party ne?" zeptal se Matt

"Jo to bude skvělé" řekla Bonnie

"No spíše ne, ale bavte se hele musím letět tak zítra ve škole pa" rozloučila jsem se

"Já to říkal holka se nám zabouchla a už na nás sere" zakřičel na mě Carter

To mě pobavilo, ale už jsem neměla čas něco říct pač vím, že by to mělo odezvu a už bych se ze školy vůbec nedostala utíkala jsem na parkoviště, kde stálo moje auto, které jsem si konečně po x době vzala. Jsem fakt blbá, že jsem se trmácela celou dobu autobusem. Kruci mám 5 minut zpoždění. Doma mě sežerou, kdyby nevymysleli oslavu už teď a nechali to na víkend udělají lépe. Zrovna couvám z parkoviště, když mi někdo zablokuje cestu ha jak jinak Dallas.

"Ty si to umíš skvěle načasovat fakt super můžeš mi laskavě uhnout" řekla jsem trošku víc nahlas.

"Princezna se nám zlobí" usmál se tím svým přidrzlým úsměvem.

"Na ty tvoje hry nemám náladu no, a hlavně čas, takže prosím Camerone můžeš mi uhnout fakt tě prosím" řekla jsem

"Jo hned, ale jen jedna otázka, chtěl bych tě pozvat na moje narozeniny zítra u mě doma no a jestli chceš, vezmi si sebou i toho svého přežiju to, ale moc rád bych byl kdybys přišla" řekl to tak až mi vyrazil dech.

"No Came víš já mám zítra taky narozeniny, proto teď spěchám dojela babička s dědou a moc se omlouvám nepůjde to, ale moc ti děkuji za pozvání" pohladila jsem ho po rameni

"Aha a to proč?" nechápavě na mě zíral

"No pač slavím taky a prostě to nejde nezlob se prosím uhneš mi?" zeptala jsem se

Bez dalších slov nastoupil do auta a odjel jen zapískali gumy od auta. Bože ty jeho nálady mě vážně nebaví jak děcko. Nastoupila jsem do auta a rozjela jsem se domů. Zaparkovala jsem a utíkala domů.