Jeho Dcera

Kapitola 1

HARRY

Z hostiny na Svátek všech svatých jsem s Ronem a Hermionou odešel dřív. Měli jsme ještě dodělat esej pro Snapea a pojednání na dějiny čar a  kouzel. Vyšli jsme po schodišti ze vstupní síně a zahnuli za roh. Asi v polovině chodby v prvním patře, kousek od umýváren Ufňukané Uršuly jsme se všichni zastavili. Vznášel se tam duch. Ale ne jeden ze školních duchů, jako je Skoro bezhlavý Nick nebo Krvavý baron. Tato dívka mohla být tak o rok mladší než my. Vznášela se uprostřed chodby a mlčky, smutně nás pozorovala. A najednou jsem to nebyl já...

HERMIONA

Pozorovala jsem ducha a najednou jsem si všimla že přestal klouzat pohledem zjednoho na druhého a soustředí se na Harryho. Podívala jsem se na něj také. "Harry?" Harry totiž vytáhnul hůlku a namířil ji na dívku. V její tváři se rýsovalo překvapení. "Harry, co to..."Přestala jsem mluvit když se na mě podíval. Jeho jasně zelená oči byly rudé a šíleně rozevřené. Když pomluvil, nebyl to jeho hlas, ale jakýsi cizí, chladný, syčivý a vysoký. "Mlč." Celá šokovaná jsem poslechla. Obrátil se zpět k dívce a začal si cosi mumlat, aniž by na ni přestal mířit hůlkou. Obklopilo ji zlatavé světlo a v její tváři se zračil čirý úžas. Za námi se ozýval hluk studentů mířících nahoru do svých ložnic. Dívka již  zářila celá, takže bylo možné rozeznat pouze její obrysy. Za rohem se objevili první studenti. Všichni se zastavili a užasle pozorovali nás tři a zářící dívku. No, nás tři. Především Harryho. Záře kolem dívky nabrala oslepující intenzity a já s Ronem jsme musel odvrátit oči. Náhlá záře pohasla a ozvala se rána, jak v jednu chvíli spadl na zem jak Harry, tak i neznámá dívka. Ona byla nyní nahá. Kolem mě se prohnal profesor Snape. Sundal si hábit a zakryl  jím dívku. Vrhla jsem se k Harrymu. "Harry, jsi v pořádku?" Zamrkal a posadil se. "Pojďte pane Pottere. A vy také, pana Weasley a slečno Grangerová." Vyzval nás Brumbál a spolu s profesorem Snapem, který nesl dívku nás vedl kamsi dolů do sklepení.