Jeho Dcera

Kapitola 15

Ve sluncem prozářené zahradě seděli tři lidé. Holčička, bledá, černovlasá a vysoká žena s černými kudrnatými vlasy a vystupujícími lícními kostmi. Poslední postavou byl muž. Seděl se ženou na lavičce a pozorovali dívku, která se snažila vykouzlit patrona. "Expecto patronum! Expecto patronum!" Po každém pokusu byla pauza a dívka se mračila čím dál soustředěněji, až asi na pátý pokus vylétl z konce její hůlky nezřetelný stříbřitě bílý oblak. "Viděli jste to?" Vykřikla nadšeně. "Už tam něco bylo." "Výborně." Pochválila ji Bellatrix. "Co kdyby ses šla napít, Pol?" Navrhl muž. "Třeba se Pán zla už vrátil, můžeš mu o tom říct." "Tak jo." Odběhla dívka. "Pán zla nebude spokojen, Augustusi." Řekla žena, když dívka zmizela za růžovým keřem, který rostl v záhybu zahradní cestičky. "Já vím Bellatrix. Ale buďme k sobě upřímní. Ty máš to srdce jí zkazit radost?" Zeptal se Augustus Rookwood. "Ne," povzdechla si Bellatrix. "A co jí trochu pomoct?" Napadlo Rookwooda. "Víš že to zakázal. Chce, aby to zvládla sama." Bellatrixina odpověď byla mírně popuzená. "Ostatně, ona to odmítne. Je stejně paličatá jako její otec." "A když ji napadnou mozkomorové?" Zeptal se Augustus. "Tak budeme v průšvihu." Odsekla Bella. "Možná. Podívej." Augustus mávl hůlkou a na stezce se objevil mozkomor. "Já tě viděla, Augustusi!" Dívka se objevila za keřem a s rukama v bok pozorovala mozkomora. "Ber to jako první úroveň." Zazubil se na ni Rookwood. "Zkus to." Mozkomor se vydal k dívce, která vytáhla hůlku a s přimhouřenýma očima ho pozorovala. "Expecto patronum!" Vykřikla náhle. Z její hůlky vylétl dalšíoblak stříbrné mlhy. Tentokrát byl o něco výraznější. Mozkomor se zastavil. "Expecto patronum!" Vykřikla znovu dívka. Tentokrát z její hůlky vylétl mohutný thestrál a čelně narazil do mozkomora. Ten zmizel kdesi v nenávratnu.  Thestrál se otočil a oběhl dívku kolem dokola,  než také zmizel. "Výborně!" Bellatrix zřejmě sdílela dívčinu radost. "To bylo - ach, mistře vy už jste zpět?" Vyskočila náhle. Dívka se otočila a rozběhla se k vysokému bledému muži, který se objevil v zatáčce. "Tati!" Chytil ji do náruče a otočil se s ní dokola. "Ahoj Pol. Jsi šikovná." Pochválil ji a otočil se k Bellatrix. "Samozřejmě že už jsem zpět, Bellatrix. Pár mudlovských šmejdů není záležitost na celý den." "Ne, to samozřejmě ne pane. Jsem jen překvapena, nic víc." Voldemort pokývl. "Teď pojďte. Za chvíli začíná schůze." S těmi slovy se otočil a odešel. Dívka běžela před ním a sem tam přebarvila některý z květů zahradě.

•••

Pol v nebelvírské ložnici otevřela oči. Byl to Rookwood. Augustus Rookwood byl na hradě. Vyskočila a chtěla se rozběhnout do té sklepní chodby, ve které našli rýhy. Náhle si však uvědomila, že ložnice je plná spících dívek. Pomalu a tiše přešla k oknu a podívala se ven. Byla jasná noc, měsíc jasně zářil. Podle jeho polohy odhadla, že je přibližně půlnoc. Převlékla se a zalezla zpět do postele. Kdyby ji teď v noci přistihli, znamenalo by to příliš mnoho otázek. Přesto pro ni nebylo snadné usnout.