Jeho Dcera

Kapitola 25

V prosinci se venku skoro nikdo nezdržoval. Několika centimetrová a stále se zvyšující vrstva sněhu rozhodně nevybízela k delšímu pobytu venku. Polyxena však právě proto ven zamířila. Chtěla být sama. Pod dubem na břehu jezera si vytavila místečko a pak před sebe hůlkou umístila modré plamínky. Tohle kouzlo ji naučila Hermiona. Při vzpomínce na kotlík bublající nad záchodovou mísou se ušklíbla. Hermiona s tímto kouzlem má určitě zkušenosti. Opřela se o strom, zadívala se do plamínků a nechala své myšlenky, aby se toulaly. Vpodstatě omylem se zavzpomínala.

•••

V temné postranní uličce se zjevily tři postavy. Dvě dospělé a jedna menší, dětská. Více však nebylo možné rozeznat, neboť kromě tmy a kápí, které všem vrhaly do tváří ještě temnější stín, se slabě, matně leskla železná maska. Postavy se přitiskly ke zdi a chvíli se nehýbaly. Pak jedna z dospělých zašeptala: "Tudy." Všechny tři se vydaly na hlavní ulici, zahnuly doprava a probíhaly pod lampami, aby zpomalily ve stínech. Náhle se vedoucí postava zastavila před jedním z domů. Ustoupila stranou a zadívala se na dětskou postavičku, která bez zaváhání přistoupila ke dveřím a zašeptala formuli. "Alohomora." Dveře se poslušně, bezhlesně otevřely. Postavička do nich strčila a vstoupila do domu, s hůlkou připravenou. Ostatní ji následovali. Ocitli se v temné předsíni, která ještě ztemněla, když jedna z postav zavřela dveře. "Lumos." Zašeptaly všechny tři postavy zároveň a konce tří hůlek se rozzářily. Postavy chvilku poslouchaly, ale kromě klidného oddechování z horního patra bylo v domě ticho. "Jdeme. Nemáme na to celou noc." Prolomila svým šepotem  ticho Bellatrix Lestrangeová a vydala se k nejbližším dveřím. Otevřela je a její hůlka ozářila vkusně zařízený obývací pokoj, laděný ve světlých odstínech modré. Nejmenší postavička proklouzla k dalším dveřím. Tentokrát to byla uklizená kuchyně, drobná a téměř bez přístrojů. Chyběl topinkovač, konvice na vodu i mikrovlnka. Ani zde nikdo nebyl. Poslední z postav, vysoká a široká v ramenou, se protáhla k posledním dveřím na konci chodby. Prázdný přístěnek, plný pavouků, bot a několika kabátů. Postava přesto posvítila i za poslední kabát a zrovna se chystala vlézt dovnitř když promluvila nejmenší postava. "Dolohove, myslím že tam ten bystrozor opravdu nebude. Už proto že by musel být velký asi jako domácí skřítek." Antonín Dolohov cosi zamručel, ale z přístěnku vylezl. Bellatrix a  Dolohov pak následovali dívku do patra. První dveře, přímo naproti schodům, odhalovaly koupelnu. Bílo-černou s vanou na nožičkách, umyvadlem a záchodem. Druhé dveře vedly do prázdné ložnice, zřejmě pro hosty. Na chodbě pospávaly ve svých rámečcích na světlounce modrých zdech lidé, muži i ženy. Většinou šlo o fotografie. Momentky z dovolených, pikniků, skupinové fotografie ze srazů, narozenin... v posledních dveřích v chodbě byla ložnice a v ní spal muž. Jejich cíl. Edgar Bones nevypadal, že by se cítil ohrožen, nicméně hůlka vykukující mu z pod polštáře a ruka, vzdálená pouze několik centimetrů od ní, svědčily o opaku. Náhle se ozvala tupá rána a bolestné zasyknutí. Edgar byl okamžitě vzhůru a hůlkou mířil na obě Smrtijedky, které mu to s chutí vracely. Po chvilce se k nim připojil i Dolohov, který se předtím praštil do hlavy o zárubeň dveří. "To se mě váš pán tak bojí, že posílá tři své lidi?" Promluvil posměšně Edgar Bones. "Nebojí se tě. Mdloby na tebe!" Vykřikla nejmenší Smrtijedka. Její kouzlo odrazil téměř s pohrdáním. "Chápu. Chce mě živého. Ale proč na mě cvičí škvrňata?" "Nejsem škvrně." Zasyčela znovu nejmenší Smrtijedka. Něco v jejím hlase muselo kouzelníka vystrašit. Trhl sebou a podezíravě se na ni zadíval. Pak se náhle pohnul. "Avada kedavra!" Dívka vykřikla zároveň s ním, nebo spíše o setinu vteřiny před ním, protože v příštím okamžiku se tělo Edgara Bonese sesulo bez života na podlahu. Z ochablých prstů mu vypadla hůlka. Trojice Smrtijedů vyšla před dům. "Morsmordre!" Vykřikla Polyxena a zálibně pozorovala, jak se nad domem formuje Znamení Zla. Pak kývla na Bellatrix a chytla se jí za ruku. O chvilku později již byla ulice prázdná, a jen pootevřené dveře a Znamení nad domem dávalo tušit smrt.