Jeho Dcera

Kapitola 17

Když Pol vyšla z Velké síně, na okamžik se zastavila, ale pak se vydala po schodech vzhůru, směrem k Nebelvírské společenské místnosti. Sotva došla k patě schodiště, když se za ní ozval hlas. "Pol! Pol, počkej." Zastavoval ji Harry, za kterým se hnali Ron a Hermiona. "To bylo fantastický," Zářil Ron. "Viděli jste jak se Lockhart tvářil? Pěkně jsi ho vystrašila." Smál se. Náhle se hrad otřásl. Silněji než kdykoli dřív. Harry, Ron, Hermiona a Polyxena se rychle chytli zábradlí, aby nespadli. Kobra, kterou Malfoy vykouzlil a která se doteď obtáčela kolem Polyxeniných ramenou, sklouzla na podlahu a zamířila do sklepení. "Pojďme za ní." Rozběhla se Pol. Ostatní ji následovali. Když však seběhli po schodech, kobra už byla pryč. Nenašli ji, i když prohledali celou chodbu i se schody a další chodbou za zatáčkou. Zklamaně se vydali nahoru, ale v prvním patře se opět zastavili. Téměř zakopli o dívku, ležící napříč chodbou a držící jednu ruku vzhůru. Jako by si právě upravovala vlasy. "Haló?" Ozvala se nejistě Hermiona, sklonila se k dívce a jemně do ní šťouchla. Nic se nestalo. V tom se za nimi ozval hluk. Lockhart propustil zbytek Soubojnického klubu. Pol rychle přiklekla k dívce. "Zkameněla." Bylo to konstatování, věcné a bez emocí. Voldemortovu dceru nějaká zkamenělá dívka nerozhodila. "Spadla dozadu." Pokračovala a ignorovala blížící se studenty. "Takže... to nejspíš bylo za ní. Ať už to bylo cokoli." Otočila se a prohlédla si dveře dívčích toalet, které byly přímo za zkamenělou dívkou. Ve stejnou chvíli vpadli na chodbu ostatní studenti. Skoro celá škola, protože o Lockhartův Soubojnický klub byl velký zájem. Všichni ztuhli a pozorovali výjev před sebou. Harryho, Rona a Hermionu stojící nad zkamenělou dívkou a Polyxenu, hypnotizující dveře na záchodky. Pak se davem prodral Brumbál a v těsném závěsu za ním McGonagallová a Snape. "Severusi," kývla Pol, ani trochu nevyvedená z míry. "Profesore Brumbále," další kývnutí, tentokrát ředitelovým směrem. "A samozřejmě profesorka McGonagallová. Tato škola má mnohá tajemství, více či méně nebezpečná." S posledním pokývnutím se v její tváři objevil zahloubaný výraz a pohled se vrátil k zárubni dveří. "To by se o vás dalo říct také, slečno Raddleová." Odvětil Brumbál. "Minervo, postarejte se prosím, ať se studenti vrátí zpět do svých ložnic. A zařiďte také aby se ta nebohá dívka dostala na ošetřovnu." Zatímco mluvil s McGonagallovou, Severus se postavil vedle Pol, která měla nyní ruce založené na hrudi, a začal spolu s ní zkoumat dveře. "Zajímavé, že? Takové dveře určitě vaše ložnice nemá." "Tykej mi, Seve. Kdysi jsi to dělal, a já si nemyslím že by to má smrt měla změnit." "To možná ne. Ale teď jsi studentkou v Bradavicích. A stále mě zajímá, proč ty dveře tak sleduješ." "Protože náhody neexistují. Jsou přímo za tou dívkou. Ať dnes útočilo cokoliv, přišlo to zevnitř." S těmi slovy dveře otevřela a bez zaváhání vstoupila dovnitř, s hůlkou v ruce a profesory v závěsu.