Jeho Dcera

Kapitola 31

Hermiona byla napadena ve středu. O dva dny později, v pátek, se po celé škole rozezněl hlas profesorky McGonagallové. "Všichni studenti se neprodleně vrátí do svých ložnic. Všichni profesoři nechť se dostaví do sborovny. Ihned prosím." Pol, která se zrovna učila s Uršulou se na ni starodtlivě podívala. "To není dobré." Vyslovila Uršula jako první na co obě myslely. "To ne. Když si tady nechám věci, budou zítra suché?" "Samozřejmě." Nafoukla se Uršula. Polyxena se jen ušklíbla a schovala knihy do tašky, kterou zajistila odpuzovacím kouzlem. "Pro jistotu." Odpověděla na vyčítavý pohled Ufňukané Uršuly. Nejdříve vyrazila k obrazu Buclaté dámy, ale pak se zarazila. Proč by McGonagallová svolávala učitele do sborovny? A žáky posílala na koleje? Médeia se k ní odkudsi připlazila. "Taky sssi to myssslíššš?" "Že táta udělal něco unáhleného? Jo, myslím." "Ve sssklepení, vzzzpomínáššš? Rookwoodova hůlka." "Myslím, že nebude na škodu, vzít ji s sebou." Tím skončil rozhovor v hadí řeči a Poly se vydala na kolej. Z kufru vytáhla tmavě hnědou hůlku, kterou schovala až na dno, a rozběhla se zpět, Rookwoodovu hůlku skrytou v hábitu, rozevlátém jako vždy. Ve společence se zastavila, těsně pod schody. Nemůže jít jen tak, někdo by ji zastavil. Kousla se do rtu. Pak ji něco napadlo. Vydala se k průchodu. "Pol! Pol, počkej! Nesmíme se procházet po hradu." Zastavil ji téměř u průchodu Fred Weasley. "Já se nejdu procházet. Zapoměla jsem si v knihovně nějaké věci. Hned jsem zpátky." "Ale..." pokusil se ji ještě zastavit George, ale to už procházela obrazem. Tychle probíhala chodbami, až se dostala do vstupní síně. Tam se překvapeně zastavila. Nad vchodem do sklepení byl mohutný krvavý nápis. "Jeho kosssti zzzůssstanou v komnatách ležet navždy... tvůj oteccc má zzzřejmě radššši muže." Zasyčela Médeia. "Nepovídej." Pousmála se Pol navzdory situaci. Rozhlédla se a zmizela ve sklepení. Proplétala se temnými chodbami k místu, kde se našly rýhy a Rookwoodova hůlka. Právětu teď vytáhla. Stejně jako tu svou. "Priori incantatem." Dotkla se špičkami obou hůlek. Z Rookwoodovy hůlky vylétl obláček mlhy. Zformoval se do obrázku orla, na kterého mířila hůlka. Náhle z hůlky vylétl proud světla, který orla odhodil. Pak orel zmizel, nejspíše jak se kouzelník i s hůlkou odvrátil a dal na útěk. Náhle, v jediné otočce, se znovu objevil orel i tvář kouzelníka, kterého orel právě popadal za záda. Pak se dým rozptýlil a v chodbě zůstala jen Pol, se dvěma hůlkami v rukou a zamyšleným pohledem. Podívala se na hůlky ve své ruce a přejela prsty po rýhách ve zdi vedle ní.