Jeho Dcera

Kapitola 2

Pomalu, s námahou otevřela oči. Skláněl se nad ní muž s černými mastnými vlasy a hákovitým nosem. V jeho černých očích se objevila úleva. Narovnal se a poodešel k policím, na kterých se v mnoha a mnoha řadách tyčily sklenice a baňky s lektvary. S námahou otočila hlavu na druhou stranu. Její unavený pohled jí zamyšleně vracel Albus Brumbál. Uslyšela tiché lupnutí zátky. "Na, vypij to. Pomůže ti to." Severus Snape jí vložil do ruky lahvičku a pomohl jí se posadit. Přičichla k dryáku. "Severusi, pelyněk né." Zasténala, když poznala obsah lahvičky. Teprve teď si všimla tří žáků, dvou chlapců a dívky, kteří ji pozorovali ode zdi." Ahoj Harry." Usmála se mdle na jednoho z nich a pokusila se Sevorusovi vrátit lahvičku. "Polyxeno Elladoro Raddleová. Tento kabinet neopustíš, dokud tu lahvičku nevypiješ." Vzdorně se na něj podívala. "Dáš mi hůlku. Teď." "Potom. Rozbila bys to, jen bys ji držela v ruce." Zašklebí se, ale lahvičku k ústům zvedne. Na poslední chvíli se zarazí, opět ji skloní a promluví hadím jazykem. "Médeio. Kde je moje hůlka?" "U něj. Zabezpečil ji kouzly, nemohu ji přinést." "Ticho, žalobnice." Ozval se Severus. Médeia vztekle zasyčela. "Vypij to, Pol." Ohlédla se po Brumbálovi a pak do sebe s povzdechem lahvičku obrátila. I když se jí vrátilo dost síly aby se postavila, zašklebila se. Bylo to ještě odpornější než čekala. Natáhla k Severusovi ruku s lahvičkou. "Teď tu hůlku." Ušklíbl se, ale odešel s za chvíli se vrátil i s jasně bílou hůlkou. Její hůlkou. Vzala si ji a vyzdvihla kouzlem lahvičku do vzduchu a vrátila ji do police. Usmála se a pak se otočila na Brumbála. "Předpokládám že tu nečekáte jen tak, profesore."