Jeho Dcera

Kapitola 13

Druhý den ráno se s Harrym, Ronem a Hermionou podělila o svou domněnku. "Zní to zajímavě," připustila opatrně Hermiona. "Ale já nevím... ne že bych ti nevěřila, ale..." Byla zřejmě v rozpacích. "Zní to divně, já vím." Přikývla Pol. "Ale ty otřesy taky byly divný. Třeba to spolu vážně souvisí." "Možná," Hermiona sice souhlasila, ale příliš přesvědčeně nevypadala. Po snídani se vydali na hodinu přeměňování.

•••

Když se později po večeři vrátili do společenské místnosti, Harry a Polyxena společně pěnili. "To je takovej ubožák, ten Lockhart! On mě bude poučovat o obraně proti mému otci. Mému otci, Pánovi zla. Co myslíte, hraje to, nebo je vážně takový hlupák?" "A ty jeho  poučky." Přisadil si Harry. " 'Každý je tak slavný jak si zaslouží, Harry.' 'Sláva je vrtkavá dáma, Harry.' Merline, to je k nevydržení." Harry klesl do křesla a vyčerpaně vytáhl pergamen a nadepsal esej na Dějiny čar a kouzel. Chvíli na něj civěl, aniž by byl schopen napsat víc než právě ten nadpis. Pol si mezitím také sedla a vytáhla pergamen, inkoust, brk a učebnici, ve které začala listovat. Když Harry konečně přiložil brk, a chystal se začít psát, hrad se mohutně otřásl. Všichni v místnosti poplašeně vzhlédli a chytili se nejbližší možné opory. Zaznělo i několik překvapených výkřiků. Vzápětí se ozvalo zasyčení, jako když utíká plyn. Byl to však had. Pol totiž naprosto přesně věděla co říká. "Mudlovššští šššmejdi... zzznesssvěcccení ššškoly... zzzabít, zzzabít šššmejdy..." "To není dobré..." zašeptala Pol a přetlumočila hadí slova ostatním. "Víš to jistě?" Zeptal se nervózně Ron. Polyxena jen kývla a hůlkou odstranila mohutnou čmáranici, kterou udělala, když se hrad otřásl. "Myslím že komnaty se otvírají. A že to brzo bude poznat." Zbytek večera proběhl v pochmurném tichu. Všichni si udělali úkoly a čekali kdo půjde do ložnic první. Nikomu se nechtělo. Nakonec Pol zvedla hlavu od poslední eseje, sbalila si věci a rozhlédla se. Se zdviženým obočím se ušklíbla a odešla do ložnice. Ráno byla škola plná dohadů o včerejší události. Každého zajímalo, co ten sykot znamenal. Pol si s naprostým klidem vzala topinku a pak se zarazila. Chtěla vykouzlit mléko pro Médeiu ale uvědomila si, že korálovka tam není. Rozhlédla se a uviděla ji, jak se tyčí před Brumbálem, mrská ocasem a něco syčí. Rychle se zvedla. "Médeio!" Ale médeia ji ignorovala. Přišla blíž a rozeznala pár Médeiných slov. Brumbál se na ni podíval s nevyslovenou otázkou v očích. Zaposlouchala se do Médeina sykotu. "Tam... na chodbě... nehybný... král zzzabíjí... na chodbě..." "Kde na chodbě?" Přerušila ji Pol. "Ve sssklepení... král zzzabíjí..." "Říká, že ve sklepení na chodbě je někdo nehybný. A že král zabíjí. " Přeložila Polyxena. "V tom případě bychom asi měli jít něž bude pozdě. " Zvedl se Brumbál. Médeia sklouzla ze stolu a uvelebila se Pol za krkem, aby ji navigovala. Brumbál s profesorem Snapem a profesorkou McGonagallovou vyrazili pryč ze síně. Harry s Ronem a Hermionou se připojil k Pol."Co se děje?" "Nevím, ale děje se to ve sklepení." odpověděla.