Jeho Dcera

Kapitola 20

Když zazvonilo na přestávku na oběd, Pol byla v polovině pojednání na lektvary. Dopsala větu, zašroubovala inkoust a foukla na pergamen aby zaschl. Sbalila si své věci, vrátila knihy a vyrazila na oběd. Protivu, kterého potkala na schodišti, ještě s vypětím všech sil nezaklela a dorazila až do Velké síně. Dopadla na lavici vedle Hermiony a uvolnila se. "Jak bylo s Lockhartem?" Zeptala se, zatímco si nabírala kuřecí stehno a rýži. "Hrozně, jako vždy. Tentokrát jsem simuloval vlkodlaka. Jestli cokoli z toho dokázal, sním tuhle číši." Zvedl Harry svou číši s dýňovou šťávou, zatímco Ron skrýval smích. "Náhodou ti to šlo." Zubil se na Harryho. "Co ti vlastně Snape chtěl, Pol?" Ignorovala Hermiona Harryho pokus udusit Rona kapustou. "Měl výhrady k mému chování. Konkrétně mu vadila má válka s Malfoyem a Protivou a ignorace Lockhartových hodin." Pol za řeči prováděla obvyklý rituál krmení Médei. "Žalostně selhal. Pořád mi to není hanba." "Myslím, že Lockhartovi se tvá absence také nelíbí. Vypadá, že tě chce přesvědčit o návratu." Ukazoval Ron na blížícího se zlatovlasého profesora. Ve tváři měl odhodlaný výraz a modrý hábit za ním vlál. Pol se po něm znechuceně podívala. "Tady se člověk už ani v klidu nenají." Povzdechla si. "Slečno Raddleová, chtěl bych s vámi o něčem mluvit." "Jak moc to spěchá?" Otázala se Pol, aniž by se přestala věnovat svému obědu. "Co prosím?" Zamrkal Lockhart, překvapený její drzostí. Celá síň ztichla a všichni pozorovali výjev. Pol se otočila, podívala se na profesora a hlasem, kterým něco vysvětlujete malým dětem s naprostým klidem odpověděla. "Ptala jsem se jak moc to spěchá. Já teď totiž jím, pokud jste si nevšiml, a ráda bych to dokončila. Poté mám ještě nějaké úkoly. Takže pokud to nespěchá, klidně se za vámi po vyučování zastavím." Lockhart na ni koukal, evidentně odzbrojen její drzou upřímností. Vzala to jako potvrzení, že to nespěchá a vrátila se k jídlu. "Chtěl jsem vědět, proč již nechodíte na mé hodiny?" Zeptal se Lockhart, statečně skrývající nejistotu. Pol se k překvapení všech rozesmála. "Pane profesore, jsem dcera největšího černokněžníka za posledních sto let. Černou magií jsem byla odkojena. Myslíte že se neumím bránit?"

•••

Když Pol později po večeři odcházela z Velké síně, ozval se za ní nepříjemně arogantní hlas Draca Malfoye. "Hej, Raddleová, koho napadneš příště?" Otočila se a s naprostým klidem si ho prohlédla. Nadzvedla mu dvěma prsty bradu, otočila jeho hlavou na obě strany a nakonec ho obešla. "Nejspíš tebe. To víš, Zmijozelův netvor potřebuje jednou za čas pamlsek. Čistokrevný kouzelník bude ideální. A jestli se teď ozve Protiva, zakleju ho takovým způsobem, že mu narostou oslí uši a dokonce školního roku bude hýkat jako osel." Odtušila s ledovým klidem. "Ještě na něco ses chtěl zeptat, Draco?" Dodala se sladkým úsměvem. Dracovy oči se zúžili. "Nemysli si že kvůli tvému původu si můžeš dělat co chceš. Jsi jen obyčejná nicka, krvezrádce, který je dobrý jen do Nebelvíru." Pol popošla blíž a namířila na Draca hůlkou. Médeia na jejích ramenou se vztyčila a kývala se dopředu a dozadu. "Tos přehnal Malfoyi. Nejsi ani zrnko prachu, tak bezvýznamný jak jen to jde. Ty mi nebudeš říkat krvezrádče. Ne ty. Ne syn zrádce." "Jinak? Prokleješ mě?" Nadzvedl Draco posměšně obočí. "Jsou i horší věci, Draco. Mnohem horší." S těmi slovy Pol odešla, ignorujíc pohledy a šuškání spolužáků.