Jeho Dcera

Kapitola 5

Ještě chvilku váhala, ale pak se vydala ke krbu. Cestou vnímala každý pohled, který se na ni z kterékoliv strany upřel. Zastavila se nad Harrym a s rukou nesměle položenou na opěrce volného křesla zeptala: "Můžu?" Trhl sebou. "Jo, jasně. Sedni si." Smetl několik listů pergamenu, které na křesle ležely. Hermiona si všimla že za ní nejde a vrátila se. Do místnosti se pomalu vracel hovor a život. Váhavě si sedla a pozorovala plameny v krbu. Ostatní si v tichosti dělali úkoly. Po nějaké době se Ron protáhl a odložil pergamen. "Uaaaach. Kolik myslíte že je?" "Asi půlnoc." Konstatovala Pol, když přešla k oknu. Médeia, která ve Snapeově kabinetu kamsi zmizela se náhle objevila za oknem. Polyxena jí s úsměvem otevřela a nechala jí obmotat se kolem její ruky. Pak okno zavřela a vrátila se ke krbu. Médeia se jí vinula za krkem a tiše si pro sebe něco syčela. "Nebojíš se že tě uštkne?" Otevřela jedno oko, aby se podívala kdo to je. Vysoký, hubený a zrzatý kluk. "Já jsem Fred. A tohle je George." Ukázal na druhého kluka, který vypadal navlas stejně, až do poslední pihy. Otevřela i druhé oko."Neodpověděla jsi." Připomněli oba zároveň." Vzala Médeiu a podržela ji před sebou. "To je korálovka. Není jedovatá." Odpověděla, když se ujistila že kromě dvojčat a Harryho s Ronem a Hetmionou tu nikdo není. Médeia se jí vysmekla a začala jí tiše nadávat."Nejsssem žádná věcccc, kterou ukazzzzují v muzzzzeu. Ani tvůj otecccc..." "Nejsem můj otec. A nikde tě nevystavuju." Odsekla. Ostatní viditelně znervózněli, když si znovu uvědomili, kým je. Radši se zvedla. "Půjdu si lehnout. Dobrou." "Počkej, ukážu ti ložnici." Zvedla se i Hermiona. I ostatní se zvedli, Ron s Harrym posbírali své věci a všichni společně se vydali po točitém schodišti nahoru. Když se rozloučili a Hermiona usnula Polyxena se vyplížila z postele a sedla si na okno, zalité měsíčním světlem. Prohlížela si své prsty, dlouhé a bledé, pavoučí jako měl její otec. Při vzpomínce na něj ji bodlo u srdce. Bylo ironií, že jeho oběť z toho večera, Harry Potter, spal ve vedlejší ložnici. Pána zla zničil malý kluk. Ušklíbla se. Ještě chvíli u okna přemýšlela o všem možném a hladila Médeiu, než šla spát.