Jeho Dcera

Kapitola 10

Během nákupů na Příčné ulici se nic zvláštního nestalo, ovšem když dívky vešly do Krucánků a Kaňourů, potkaly tam Luciuse Malfoye. "Malé čarodějky... nemáte být ve škole?" "Máme výjimku, Luciusi." Odpověděla tiše Polyxena. "Skutečně? Zajímavé. Smím vědět, do které koleje chodíte?" "Nebelvír." Odpověděla Hermiona. "Mohl bys být trochu uctivější, Lucie. Nebo si mě už nepamatuješ?" Zeptala se tiše Polyxena. Lucius Malfoy se na ni podíval a náhle vypadal vystrašeně. "Máš být mrtvá." "Nejsem." Prošla kolem něj ke krbu. "Hermiono, jdi radši první. Lucius není osoba které dvakrát důvěřuji." Hermiona kývla, vstoupila do krbu a vzala s sebou část nakoupených věcí. Vykřikla "Bradavice!" S posledním nervózním pohledem upustila prášek a zmizela. Polyxena se ještě před tím, než nasledovala Hermionina příkladu obrátila k Luciovi. "Příště očekávám slušné chování." A s výkřikem "Bradavice!" Se vrátila do školy. Profesorka s Hermionou se na ni starostlivě dívaly, až se musela zasmát. "Jsem v pořádku. Jen jsem Luciuse zkusila trochu vychovat." Profesorka nepůsobila příliš přesvědčeně, nicméně nám dovolila odejít. "Myslíš že to nechá být?" Zeptala se Hermiona, když jsme se později usadily ve společenské místnosti v nejlepších křeslech u krbu. Médeia se vrátila z lovu a stále vyplazovala jazyk, aby si zařadila novou vůni Polyxeniných vlasů. "Nechá. Jako každý kdo má na ruce Znamení zla ví kdo jsem a co umím." Zdůraznila slovo ví. "Také nejspíše zmizela jeho jistota, že se můj otec skutečně nevrátí." Dodala. Médeia náhle vztekle zasyčela, sklouzla na zem a plazila se pryč. "Médeio?" Zeptala se hadí řečí.  "Zzzabít, zzzabít nezzzvaného, zzzničit..." "Médeio, chápu že žárlíš, ale Samuela necháš být." V jejím hlase byl nepopiratelný rozkaz. Samuel byl totiž majestátní výr velký, kterého toho dne koupila na Příčné ulici a jehož pach jí nejspíše ulpěl ve vlasech. Médeia se ohlédla. "Pojď sem." Naznačila jí rukou Polyxena. "Zůstane v sovinci. Uvidíš ho jen pokud budu někomu psát nebo někdo bude psát mně. A možná sem tam při snídani." "Jessstli ne..." "Médeio..." Otec ji naučil, že nechat větu nedokončenou je nejlepší způsob, jak někoho znervóznit. "Klid." Řekla ještě a pohlédla na Hermionu. "Co je tady tak veselé?" Hermiona jen těžko tajila smích. "Je fantastické, jak moc přejala tvé chování. Při té vaší hádce jsem si vzpomněla, jak jsi dnes usadila Malfoye." Pol se ušklíbla. "Jo, zasloužil si to. Zmetek. Nikdy jsem ho neměla ráda. Nechápu, jak může být Bellin švagr." "Vy jste na Příčné potkali Draca?" Zeptal se se zájmem Harry. "Ne. Jen jeho otce." Odpověděla Polyxena. "To mi nepřijde jako velký rozdíl."prohlásil Ron. "Taky že není." Odpověděla Hermiona. "Oba jsou blonďatí, arogantní a bojí se Pol." Polyxena se zasmála. "Jo, starší si mě pamatuje a mladší to dostával místo pohádek na dobrou noc." Teď už se rozesmáli všichni. Když šla Polyxena později spát, proměnilo se její tušení z předchozího večera v jistotu. Našla si přátele.