Jeho Dcera

Kapitola 16

Druhý den byla Pol jako na trní. Vynechala oběd a zamířila do sklepní chodby. Dávala pozor aby ji nikdo neviděl a zastavila se až před rýhami. Otočila se a začala zkoumat protější zeď. Pečlivě ji prozkoumala, nejprve očima, pak ji prohmatala a nakonec vyzkoušela některá kouzla, která ji naučil její otec. Nic. Prohlédla i podlahu, zeď s rýhami v celé její šířce i výšce. Když nic nenašla, vydala se trochu zklamaně na vyučování. Jak velkou chybu udělala jí došlo ve chvíli, kdy ve třídě spatřila profesora Lockharta. "Á, slečna Raddleová,  jsem rád že jste nakonec dorazila. Pojďte, pomůžete mi." Usmál se na ni a Pol si je promnula oči. "To by nedopadlo dobře, profesore. Mohla bych vás zabít." Usměje se nuceně a zamíří do lavice. V průběhu hodiny se její nálada vytrvale držela bodu mrazu a domácí úkol ji posunul heště o něco níž. "To je vůl." Ulevila si, když mířila s Harrym a ostatními na hodinu přeměňování. "Asi se na to vybodnu. Jeho já není tak kouzelné, abych kvůli němu plýtvala časem." Harry se zašklebil, ale jeho odpověď přerušil zvonek, oznamující začátek další hodiny.

•••

Během dne se na nástěnce objevil plakát informující o založení soubojnického klubu. Pol se moc nechtělo, ale všichni ostatní šli a ona nechtěla trhat partu. Ve Velké síni se postavila do nejtemnějšího rohu a přes hlavu si přehodila kápi. Přesto ji to před profesorem Lockhartem neuchránilo. "Kdo se to tam schovává?" Zasmál se na celou síň. "To bude... asi slečna Raddleová, profesore." Odtušil nevzrušeně Snape, jeho pomocník. "Á, to je výborné. Slečno Raddleová, nebojte se nás, pojďte, k nám na pódium." Zaradoval se Lockhart. "Zabiju tě, Severusi." Sykla, když procházela kolem něj. Postavila se, vytáhla hůlku a pozorovala profesora Lockharta zpod kápě. Poznala že znervózněl. Jednak byla zvyklá rozpoznávat lidské pocity, jednak nervozita často souvisela se lží a tu ji otec učil rozpoznávat velmi důkladně, a jednak Lockhart nebyl příliš dobrý v Nitrobraně. Bylo by příliš snadné ho ovládnout. "Tak, až napočítám do tří, pokusíte se vašeho protivníka odzbrojit." Vycouval profesor a ona se zaměřila na Malfoye, svého protivníka. Protočila si v prstech hůlku a usmála se. Neměl šanci. "Tři... Dva... jedna..." Draco zaútočil už při slově dva. "Expelliarmus!" Pol jen rychle škubla hůlkou. "Serpensortia!" Zavřeštěl znovu Draco. Z jeho hůlky vylétla kobra. To už Polyxenu zaujalo. Přiklekla a pozorovala kobru. Hlavou hýbala ve stejném rytmu jako ona. Když se kobra vydala k okraji pódia, studenti, kteří doteď stáli jako přimražení se tlačili dopředu. Jen Ginny Weasleyová vyděšeně pozorovala blížící se kobru a nebyla schopná se pohnout. "Nech ji." Zavrčela Pol. "Ty mi ji nevezzzmeššš." Zasyčela kobra a začala se chystat k útoku. "Nech ji být a pojď sem." Pol byla naštvaná. Snape popošel dopředu a chtěl něco udělat, ale Polynina ruka ho zastavila. "Pojď sem." Zopakovala. Kobra se po ní otočila. "Čččím jménem mě voláššš?" "Jménem Salazara Zmijozela, největšího z Bradavických čtyř." Kobra se svezla na zem a vydala se k ní. "Zzzmijozzzel..." vklouzla pod její kápi. "Ano, užžž to vidím... Zzzmijozzzelova dcccero." Polyxena se postavila a usmála se na Ginny. Pak pokývla profesorům. "Přeji dobrou noc." Neobtěžovala se čekáním na odpověď a odešla ze síně.