Jeho Dcera

Kapitola 26

Když se Pol vrátila do hradu, byl právě čas na večeři. Když se hrad znovu otřásl, zastihlo ji to krajně nepřipravenou. Náhle se rozeřval lev. Trhla sebou, protože lev zařval tak nahlas, jako by stál přímo vedle ní. Nemělo smysl zjišťovat nic o komnatách, lva bylo slyšet jakoby odevšad. Z žádného konkrétního místa, ale přímo ze zdí, oken, z podlahy. Ještě chvíli stála ve velké síni a poslouchala, než zamířila na večeři.

•••

Po večeři, při které se po poměrně dlouhé době bavila s Harrym, Ronem a Hermionou, se vydala nahoru do sovince, s pergamenem a brkem v kapse a lahvičkou inkoustu v ruce. Trochu zneužívala faktu, že je Médeia na lovu, nechtěla se s ní zase dohadovat o Samuelovi. Na chvilku ji napadlo, jestli Bella nebude její přání považovat za výsměch. Koneckonců, oficielně byla mrtvá, krom toho pochybovala, že do Azkabanu chodí noviny. Ale nezačarované přání k Vánocům by mohli pustit. Po chvíli váhání napsala:

"Milá Bellatrix. Ano jsem to já, Pol. Ne, není to legrace. Jsem naživu a pokusím se přijet co nejdřív. Veselé Vánoce.

Polyxena E. Raddleová"

Foukla na pergamen, složila ho, napsala adresu a přivázala ho Samuelovi na nohu. "Leť do Azkabanu. Klovej do nich tak dlouho, dokud si to Bellatrix nepřečte, jasné?" Samuel ji jemně ďobl do ucha a vzlétl. Doufala, že si ho mozkomorové nevšimnou. Ještě chvíli pozorovala zapadající slunce a pak rychle seběhla schody ze sovince, aby byla před večerkou ve společenské místnosti. Už byla napůl cesty přes jednu chodbu ve třetím poschodí, když se k ní doplazila Médeia. "Ahoj, jaký byl lov?" Pousmála se Pol. "Ssskvělý. Zzza týden budu mussset zzzassse." "Netvrď mi že tam chodíš, protože musíš, je mi jasné..." Pol ztichla, protože na chodbě ležel chlapec, tak ve třetím ročníku. Vedle něj ležela dívka, hnědovláska, podle vzhledu asi stejně stará jako Polyxena, se zrcátkem vedle sebe. Polyxeně byla zvláštně povědomá. "Zavolej Brumbála. Nebo kohokoliv. Zburcuj hrad." Sykla Médeiným směrem. Zkontrolovala, zda je deník v rukávu. Ztuhla, když si uvědomila, že jí musel vypadnout. Znovu se zaměřila na blondýnku. Když se nahnula, aby jí viděla do tváře, polkla. Levandule Brownová sice nebyla její oblíbenou spolužačkou, ale tohle nebylo nic, co by jí přála. Většinou se úspěšně ignorovaly. Chlapce neznala, ale podle kravaty ho zařadila do Havraspáru. Když o několik minut později Médeia přivedla Brumbála, seděla Poly u zdi naproti oběma zkamenělým, s hůlkou v ruce, a zamyšleně je pozorovala. Její zamyšlený pohled se přesunul do ředitelových modrých očí. Podíval se na ni jen zběžně, než přiklekl k Levanduli a začal ji prohlížet. Snape, který přišel s ním, naopak zamířil přímo k Pol, se zřejmým úmyslem ji vyzpovídat.