Jeho Dcera

Kapitola 11

Další dva dny strávila Polyxena tím, že se snažila přijít včas na co nejvíce hodin, a zároveň si zapamatovat kudy jde. Po dvou dnech se stalo něco zvláštního. Zvládla dovést Harryho, Rona a Hermionu na hodinu lektvarů. Možná to bylo tím, že Médeia si hrad důkladně prolezla, zvládla by ho projít i s zavázanýma očima a byla ochotná napovídat. Nebo tím, ze nehodlala Snapea naštvat svou nepřítomností na jeho hodině. Sotva si Snape všiml nové žákyně, stiskl rty v pohrdlivém úsměšku a očima se zastavil na její nebelvírské  kravatě. "Ale, ale, ale. Nebelvírský omyl se uráčil dorazit na hodinu. A dokonce včas." "Bála jsem se, aby se vám nestýskalo, profesore." Opáčila klidně Polyxena. "Pozor, slečno Raddleová. Pokud budete takto pokračovat, mohla byste připravit svou kolej o body." Jemně zdůraznil poslední slovo. "Jste velmi arogantní, slečno Raddleová. Možná proto sedíte vedle Pottera." Odvrátil se a mávl hůlkou. "Vaším dnešním úkolem bude uvařit uspávací lektvar. Instrukce máte na tabuli. Dejte se do toho." Po hodině znovu promluvil. "Měli byste mít hotovo. Odevzdejte vzorky k oznámkování. Za domácí úkol mi napíšete pojednání o uspávacím lektvaru. Alespoň stopu dlouhé. Můžete jít." Polyxena ještě chvíli zůstala v učebně. "Severusi?" Otočil se. Letmo se dotkla jednoho z kotlíků. "Vzpomínáš, jak jsi mě učil lektvary? Byla jsem jediná, kdo se ti směl plést pod nohy." "To bylo bohužel pred smrtí vašeho otce, slečno." "Takže už mu nejsi věrný, Severusi?" "To jsem neřekl." "Myslel jsi to tak." Její hlas zněl tiše, jakoby zklamaně. "Jsem dcera svého otce, Severusi, poznám lež. Poznám i vytáčku. Ty jsi jej zradil. Kdy?" Poslední otázku téměř vykřikla. "Když začal ohrožovat Lily Potterovou." Ozvalo se náhle ode dveří. Brumbál klidným krokem mířil k nim. Polyxenina tvář jakoby zkameněla. "Myslela jsem si to... když děláš lektvary, trochu spouštíš obranu, víš? Jednou jsem tam zahlídla Lily, sedící na houpačce a malého černovlasého kluka pozorujícího ji ze křoví... jsi stále stejný." Usmála se. "Měla byste jít na oběd, slečno Raddleová." Ozval se jemně Brumbál. Přikývla. Ve dveřích se ohlédla. "Řeknu mu to, Brumbále. Jen co se vrátí." Poté rychle odešla. Místo oběda zamířila do učebny přeměňování. Sedla si na své oblíbené místo až v rohu učebny.

•••

Vysoký muž s černými mastnými vlasy a hákovitým nosem stál u kotlíku a cosi do něj vsypával. Pootevřenými dveřmi do místnosti vklouzla dívenka, sotva tří- čtyřletá a potichu se plížila k muži. Když byla jen pár kroků od něj, náhle se dveře otevřely a dovnitř vešel další muž. Pán zla rázně chytil svou dceru za ruku. "Pojď Pol. Severus, tě bude učit potom. Že, Severusi?" "Jistě pane." Usmál se Severus Snape. "Nicméně tu může počkat, jsem skoro hotov." Dodal již znovu otočený ke kotlíku. Malá Polyxena vypískla a vytrhla se otci. Pán zla odešel, aniž by cokoli dalšího řekl. Dívka vyšplhala na stůl, na kterém stál kotlík, a zvědavě do něj nahlédla. Severus ji lehce odstrčil. "Spálíš se." "Nene. Ty mě strašíš." Obvinila ho dívka. "Nestraším. Občas to vybuchne, a ten kdo se nad tím právě sklání přijde nenávratně o obličej. Co myslíš, co by mi udělal tvůj otec?" "Zabil by tě." Severus se usmál a začal přelévat lektvar do menších nádob. Byl průsvitný, a když dívka přičichla k jedné z lahví, nic necítila. "Veritasérum, že ano?" "Správně. Jednou z tebe bude skvělá lektvaristka." Pochválil ji muž a zvedl pár lahviček. "Počkej tu. Zanesu to tvému otci a pak tě něco naučím." Dívka si nastole udělala pohodlí a Severus odešel.

•••

Teprve zazvonění ji vytrhlo ze vzpomínek. Rozhlédla se a zjistila, že třída už je plná lidí. Připravila si věci a o chvíli později vstoupila dovnitř profesorka McGonagallová. Hodina začala.