Jeho Dcera

Kapitola 14

Prošli velkou síní a zamířili do sklepení. V čele Médeia s Polyxenou, za nimi profesoři a úplně na konci Harry s Ronem a Hermionou, kteří si stále nebyli jistí, zda tu vůbec mají co dělat. minuli odbočku k učebně lektvarů, pokračovali dál a sem tam zahnuli. Médeia si byla zřejmě cestou jistá. Najednou se otřásl hrad a zakřičel orel. Zakřičel blízko, jakoby za nejbližším rohem. Všichni se rozběhli. První zatáčka, druhá, třetí... hrad se celou dobu mírně třásl. Asi vprostřed třetí chodby byly ve zdi hluboké rýhy. Médeia sklouzla Polyxeně z ramen a začala se před rýhami plazit sem a tam, vystrkovala a zastrkovala jazyk jak ochutnávala vzduch a syčela. "Tady... nehybný... král zzzabíjel..." "Jak vypadal?" Zeptala se Polyxena hadí řečí a přiklekla k ní, zatímco ostatní začali zkoumat rýhy.  "Černý šššat... nehybný... král zzzabíjel..." opakovala Médeia. "Jaký král? Médeio odpověz!" V Polyně hlase byla znát naléhavost. "Hadí, hadí král... největššší z hadů..." "Byl tu muž v černém... kterého zabil král hadů. Hodně velký had." Překládala Polyxena nejistě. Radši přešla k otiskům drápů. "Pták?" Prohnula prsty a obtáhla tři hluboké rýhy. Musela je hodně roztáhnout, a i poté byly otisky v nejširším místě širší než její rozsah prstů. "To je nejspíše dravec." Ozvala se nejistě Hermiona. "Ti mají takto zahnuté drápy." Brumbál jen pokýval hlavou a spolu s ostatními začal prohledávat celou chodbu. Polyxena si všimla že Médeia se zase někam ztratila, a vydala se dál chodbou. Všimla by si, kdyby se Médeia pokusila projít kolem profesorů nebo Rona, Harryho a Hermiony. Na konci chodby se rozhlédla. Pak se, s hlavou otočenou vlevo zarazila, otočila ji zpět napravo a vstoupila dál do chodby. Zvedla hůlku, která ležela kousek za rohem a protáčela ji v rukou. "Odkud já tě znám...?" Zamumlala si pro sebe a schovala ji do rukávu. Pokud ji znala, musela patřit některému ze Smrtijedů, což znamenalo potencielně spřízněnou duši. Zasyčela Médeino jméno. Když se korálovka neobjevila ani na několikáté zavolání, Pol zavrčela cosi o stahování z kůže a vrátila se k ostatním.

•••

Když večer seděla samotě v prázdné místnosti vytáhla znovu nalezenou hůlku. Protáčela ji a vzpomínala na všechny smrtijedy které znala a hlavně jaké měli hůlky. Bellatrix vyřadila hned. Její hůlku velmi dobře znala. Předtím než dostala svou ji dokonce několikrát ukradla a zkoušela kouzlit. Ani její otec nepřipadal v úvahu. Tato hůlka, narozdíl od otcovy, byla tmavě hnědá. Otcova byla stejně bílá, jako jeho kůže. Snad Dolohov? Nebo... je jich tolik... ale... Rookwood měl podobnou, přece jí vyčaroval iluzi mozkomorů,  aby se naučila kouzlo Patronus. Pol schovala hůlku pod prostěradlo a zakryla místo polštářem. Lehla si a s rukama složenýma na prsou se zavzpomínala.