Jeho Dcera

Kapitola 30

Skutečně se ten večer nikam nedostali. Pol obcas zašla za Ufňukanou Uršulou na záchodky, ale nikdo tam nic nesplachoval. Napadlo ji, jestli se dotyčný přeci jen nepoučil a nezbavil se deníku jiným způsobem. Mnohem pravděpodobnější jí ovsem připadalo že šestnáctileté já jejího otce už ho ovládlo. Nebo ji. Na druhou stranu se s Uršulou za pomoci takřka vrcholné diplomacie domluvila, že kdyby po ní ještě někdy někdo něco hodil, řekne jí o tom. Uršula dokonce ani nezačala ječet, brečet, nebo se schovávat v potrubí. S blížícími se zkouškami sice Polyxena musela své snahy trochu odsunout, ale na Uršulu si stejně čas našla. Občas si vzala knihu a sedla si pod umyvadla na jejich záchodcích. Zjistila že Uršula, pokud nemá záchvat vzteku, lítosti, nebo něceho podobného, je fajn holka. Zkoušela ji a smála se spolu s ní jejím špatným odpovědím. Několikrát měla pocit, že kolem záchodků někdo chodí, ale dovnitř nikdy nevstoupil. Až pár dnů před zkouškami, když se Polyxena výjimečně učila v knihovně, přišla profesorka McGonagallová. Tvářila se vážně. Dokonce tak vážně, že Pol sklonila knihu a jen se na ni dívala. "Pane Pottere, pane Weasley, pojďte se mnou. A vy můžete také, slečno Raddleová." Pol se podívala po klucích, a když viděla jak se zvedají, odložila knihu a vydala se za nimi. Profesorka je vedla na ošetřovnu a cestou povídala. "Bude to pro vás nejspíše šok, ale nebojte se. Určitě budou v pořádku. Profesorka Prýtová říkala, že mandragory budou brzy dospělé, poté bude možné všechny zkamenělé opět probudit." Než se kdokoli z nich stačil na něco zeptat, vstoupili na ošetřovnu. Na posteli úplně vzadu ležela Ginny Weasleyová, a vedle ní Hermiona. Oba kluci se zastavili a jen zírali na dvě nehybná těla. Pol přistoupila blíž a dotkla se Ginnyny ruky. Příliš tu dívku neznala, jen věděla, že se jedná o Ronovu sestru. Hermiona... to bylo jiné. Byly kamarádky, i když nijak výrazně to nebylo vidět. McGonagallová se diskrétně vzdálila a Polyxena toho využila, aby jemně vytáhla papírek, který Hermiona lehce držela skrytý v jedné ruce. Letmo se dotkla Harryho ramene. "Mrzí mě to. A tvoje sestra také, Rone." Řekla a přitom mu nenápadně zastrčila papír z Hermioniny ruky do kapsy hábitu. Harry jí věnoval překvapený pohled, ale slabě se usmál a dělal jako by nic. Pol tiše odešla. Nebyla na dlouhé truchlení. Zamířila zpět do knihovny a snažila se rozptýlit učením. Přibližně deset minut před večerkou konečně dospěla do fáze, kdy nemusela číst jednu větu několikrát, aby si zapamatovala její obsah. V tu dobu už bohužel musela na kolej, takže bylo jisté, že několika hodinový boj podstoupí znovu.