Kapitola 8

2K 98 1
                                    

Pro Polyxenu bylo poměrně složité zapamatovat si co kde je. Přesto se kousek od kabinetu profesorky McGonagallové zorientovala. Byli tam o chvilku dřív, i přesto že šli nejdelší možnou cestou. Oba se totiž loudali ztraceni v myšlenkách. Před kabinetem se s ní Harry rozloučil a vrátil se na snídani. Médeia jí pro změnu zmizela ve vlasech. "Ne že se tam zamotáš." Varovala ji a zaklepala. Dveře se otevřely a profesorka ustoupila, aby ji pustila dovnitř. V jejím kabinetu byl kromě profesorčina pracovního stolu i jeden menší, na kterém ležel pergamen a brk. "Profesor Brumbál si přál, abyste prošla tímto testem. Domnívá se, že vás váš otec již něco naučil, a chce si být jist že budete chodit do ročníku odpovídajícího vašim znalostem a schopnostem. Můžete začít." Obě si sedly, každá za svůj stůl. Pol obrátila pergamen a přečetla si první otázku.

"Napište formuli a popište pohyb hůlkou při vznášecím kouzle."

Polyxena se pousmála, namočila brk do inkoustu a začala psát.

•••

O půl hodiny později odložila brk a znovu si test pročetla. "Hotovo." Ohlásila profesorce a zvedla se. Profesorka zvedla hlavu od opravovaných písemek a vzala si její test. Chvíli si něco pro sebe broukala a pak test odložila. "Vaše teoretické znalosti odpovídají druhému ročníku. Vyzkoušíme vaše praktické znalosti." Pol jen pokrčila rameny. Profesorka máchla hůlkou a na stolku se objevila sirka. "Zvládnete ji proměnit v jehlu?" Polyxena zamumlala zaklínadlo a sirka se proměnila. "Výborně." Pochválila ji profesorka.

•••

O další skoro hodinu jí profesorka McGonagallová podala papírek. "Seznam učebnic a všeho potřebného. Nyní jste studentkou druhého ročníku. Zítra po snídani se zde zastavte. A vemte si s sebou někoho ze spolužáků, který se vyzná na Příčné ulici." "Dobře," Kývla Pol. "Můžete jít." Propustila ji profesorka. Polyxena vyšla na chodbu a začala se proplétat chodbami ve snaze dostat se z hradu. Pokračovala stále níž a níž, až se vynořila v obrovské síni. Na druhé straně byla pootevřená brána, kterou prosvítalo sluneční světlo. Radostně vyběhla ven.

•••

Do hradu se vrátila až na večeři. Harry s Ronem a Hermionou už seděli u stolu. "Tak co? Co ti chtěla?" Zeptala se Hermiona. Během dne se nejspíš zbavila části svého strachu, protože byla mnohem uvolněnější než včera večer. "Zařazovala mě do ročníku. Druhý." Usmála se a sedla si. "Zítra po snídani se u ní mám stavit, a vzít s sebou někoho, kdo se vyzná na Příčné ulici. Nechcete někdo?" Kluci zavrtěli hlavou. "Moc úkolů." Vysvětlil Harry. Hermiona se naopak usmála. "Jasně, to nebude problém."

Jeho DceraKde žijí příběhy. Začni objevovat