Emo girl (Shitty Story) ✔

Zase škola

Pondělí ráno
"We don't have to talk, we don't have to dance..." Tyhle tóny mě probouzí každé ráno, a dnes tomu nebylo jinak. Radši jsem hned vstala aby mi neujel autobus, protože mi cesta bude trvat 2x dýl kvůli sádře na noze, kterou mi doufám co nejdříve sundají. Šla jsem se nasnídat a následně vykonat ranní hygienu...

Když už jsem byla po půl hodině hotová, musela jsem si ještě naházet do vaku věci do školy, a pak jsem šla na autobus. Cestou na zastávku mě ale viděl táta, a neodpustil si pár poznámek typu: "Tahle zrůda má bejt moje dcera?! No fuj!" a "Kdy už se konečně podřežeš?! Musíš to ale udělat někde jinde než doma, ať nezasereš od krve koberec!" Dál už jsem ho raději neposlouchala.

Na zastávce
Všichni na mě na zastávce koukali, protože to jistě slyšeli. Stoupla jsem si na moje obvyklé místo za zastávkou, aby mě nikdo neviděl, ačkoliv teď už to bylo díky tátovýmu divadelnímu výstupu jedno... Dala jsem si sluchátka, a pustila BVB. Autobus rychle přijel, a já nastoupila. Dneska tu bylo víc lidí než obvykle, takže jsem musela stát, s tou sádrou na noze to nebylo zrovna příjemný... Nějakej kluk, nejspíš taky emo, se na mě pořád koukal. Bylo mi trapně protože jsem na sobě pořád cejtila jeho oči. Nevěděla jsem proč na mě kouká... Potom mi poklepal na rameno, i když seděl tak tam dosáhl protože měl snad 2 metry. Vyndala jsem si sluchátka z uší, a podívala jsem se na něj, jako náznak toho, že ho poslouchám. Na obličeji se mu vytvořil jakýsi úsměv či úšklebek, a začal "Čau, nechceš si sednout? Vidím že se s tou sádrou trápíš" Opravdu se mnou promluvil kluk? Emo kluk?! Hezkej emo kluk?! Bože! "Jo, díky" nic lepšího bych ze sebe stejně nedostala... Myslela jsem že se pak bude věnovat lepší činnosti než je mluvení se mnou, ale to jsem se zpletla... Místo toho se z jeho úst ozvala další otázka... "A jak se jmenuješ?" Já jsem trochu znejistěla, protože není normální aby se mě na to někdo ptal... On to asi poznal, protože se mu na tváři udělal zase ten úšklebek. Zmohla jsem se jen na "Barča, ty?" On se na mě usmál a řekl "Já jsem Johnnie" Je to hezký, a zajímavý jméno... "Pěkný jméno..." Můj mozek se musel rozbít, protože tohle bych nikdy neřekla... On mě nechtěl asi nijak urazit, takže se zase usmál, a lichotku mi oplatil slovy "Díky, tvoje taky".
Oba jsme se na sebe jenom usmáli. Už jsme byli na zastávce u školy, (Škola je asi 100 metrů od zastávky) takže jsem musela vstát ze sedačky a vystoupit skrz ty lidi. On šel ale vedle mě. Už jsem viděla jak mě zatáhne do křoví a tam mě znásilní a zabije, když se mě zeptal jestli taky chodím na Jesenickou školu, jenom jsem přikývla a šla dál vedle něho. Ze školy mi přišla zpráva, že škola dneska není. Takže jsem to řekla Johnniemu. On se rozeběhl pryč, a i když jsem na něj volala, tak mě ignoroval. Já jsem šla na zastávku, a jela domu.

Doma
Doma nikdo nebyl, protože táta byl v práci, a mamka přijede ze služebky až za 3 dny. Vzala jsem Beryho, a šla ho vyvenčit. Bery je velkej pes, a dost lidí se ho bojí, ale je hodnej... Teda aspoň na mě. Když jsme šli přes park, viděla jsem moje spolužáky, kteří mi vždycky ubližovali. Vedle Beryho jsem se ale cítila silnější. Oni se na mě jen podívali, a začali se smát. "Hej ta emo kurva asi zdražila, že jí nikdo nedal" ozvalo se za mnou, a já se jen otočila. Viděla jsem tam někoho, koho bych tam v životě nečekala...

Hudba:
Andy Black - We don't have to dance
Ahoj! Tak doufám, že se první oficiální část líbila... Proč Johnnie utekl? A kdo bude za Barčou v parku? Sdílejte prosím tento příběh, ať to společně někam dotáhneme