Emo girl (Shitty Story) ✔

10. 7. 2k17

Flashback
Johnnie zrudl, a vypadal jako by mě chtěl každou chvíli zabít. Na čele mu vystoupla žíla, a jeho modré oči měl nyní skoro černé. "Co se stalo?" zeptala jsem se, a strach který jsem v sobě měla, byl lehce slyšet...
Konec Flashbacku

"Nic" řekl a přes zaťaté zuby, a zrudl ještě víc. Oči měl nyní úplně černé. Vypadal že vybouchne, a já instinktivně začala couvat. Nevěděla jsem, co se děje, a jestli mi neublíží... Jediný slyšitelný zvuk, bylo moje hlasité polknutí. "Kdo to byl?" řekl s falšováným klidem v hlase. "Kdo to byl!" zařval, a odkryl tak svůj vztek. "Co?" nervozita ve mě stoupla, ale netušila jsem, o čem mluví. "Kdo ti to napsal?" řekl klidným hlasem, jakoby se nic nestalo. "Ty zprávy?" Johnnie jen přikývl. "To byl můj táta...". Johnnie opět zrudl, a spustil proslov "Jestli ti to ještě jednou napíše, nebo řekne. Kdokoliv. Tak mu rozbiju hubu tak, že už nebude vypadat jako živej tvor! A ty mi řekneš, kdyby se to dělo! Jasný?" Když skončil svůj krátký proslov, jenom jsem přikývla, a zeptala se, jaký je plán.

Z Johnnieho pohledu
Ty zprávy od jejího táty mě fakt nasrali. Takhle vytočenej, už jsem dlouho nebyl. Když jsem ale viděl, že na mě Barča kouká, a na něco čeká. "Eee... Říkala jsi něco?" když jsem to dořekl, tak chytla záchvat smíchu, a já jen nechápavě stál, a koukal na ní. Když se asi po 3 minutách uklidnila, tak mi zopakovala tu větu. "Jaký je plán, Johnnie?". Musel jsem se usmát, protože když řekla moje jméno, tak to znělo jako by to říkala nějakýmu dítěti. " Ehm... Johnnie?!" hned jsem si uvědomil, že bych měl vnímat, a odpovědět. "Jo, asi půjdeme na jídlo, a potom ke mě. V kolik máš být doma?" Barče se při poslední větě vytratil úsměv. "Zítra..." odpověděla. "Kde budeš přes noc?" "Asi venku" zvažoval jsem možnost, že by byla u mě. Seth jí má rád. "Mohla by jsi být u nás. Seth tě má rád..." řekl jsem, a jí se na tváři utvořil úsměv. "Děkuju moc. Nevím co bych dělala." řekla, a já jí musel obejmout. Pak se sekla. "Ty tátovi říkáš jménem?" divila se Barča, a vypadala strašně zmateně, a zároveň roztomile. "Seth není můj táta. Protože táta umřel když mi byli 2 měsíce, takže se o mě začal starat Seth. Je můj starší nevlastní brácha, ale já ho beru spíš jako tátu, a taky o něm tak někdy mluvím". Její pohled à la 'ahá, tak to jo...' mluvil za vše. "Tak kam půjdeme na jídlo?" řekla naoko hladově, a musel jsem se začít smát. Ona to taky dlouho nevydržela, a pak už jsme se oba jen smáli.

Hudba: Thousand Foot Krutch - Courtesy Call
Ahoooj! Takže další část! Pokud se vám líbila, nezapomeňte dát votes, nebo napsat komentář! Pokud se vám něco nelíbí, tak mi napište, co mám změnit nebo zlepšit. Budu ráda za všechny ohlasy! ❤😇

Vím že je ta kapitola krátká, ale na oplátku je další díl hooodně zaujímavej😱😄🙊

Omlouvám se za chyby, ale jsem taky jenom člověk. (Ačkoliv se to může zdát divné) 😉😄

Děkuju vám, že tenhle příběh čtete, jste úžasní! 😻❤

Vím, že to není úplně můj styl hudby, ale prostě mi k tomu nejvíc seděla... 😇