Emo girl (Shitty Story) ✔

11.7.2k17

Flashback
"Tak kam půjdeme na jídlo?" řekla naoko hladově, a musel jsem se začít smát. Ona to taky dlouho nevydržela, a pak už jsme se oba jen smáli.
Konec Flashbacku

Z Johnnieho pohledu
Když jsme se oba uklidnili, tak jsme se dohodli, že půjdeme do mekáče. Tam jsme si objednali dva cheese, a dvě koly. Když jsme to dojedli a dopili, tak jsme se šli projít. Byl už večer, tak jsme asi po půl hodině zamířili k nám domů.

"Sethe?!" zařval jsem přes celý barák, a čekal odpověď. Když se nic neozývalo, tak mi došlo že Seth není doma. Asi si šel koupit ještě večer nějaký věci na cestu. Zítra odlétáme do Los Angeles, a já to ještě musím říct Barče. "Baru?" zařval jsem opět přes celý dům, ale odpověď byla hned, a ozvala se asi dva kroky za mnou. "No?!". Lekl jsem se, protože jsem myslel že šla na záchod nebo do pokoje. Ona se mi začala trochu smát, a já jí bouchl z legrace do ramene. "Potřeboval jsi něco?" "No... Víš... Zítra odlétáme..." "Kam?!" řekla, a na tváři byl vidět její smutný výraz. "Do L.A." "S kým? A na jak dlouho?" "Já, Adam, Seth, George a Mett... na týden" "Aha..." Bylo mi jí hrozně líto.

Z Barči pohledu
On mi právě řekl, že odlétá na týden pryč? Proč?! Když to vypadá že všechno bude aspoň trochu v pohodě, tak udělá tohle... Ach jo... (Text takhle napsaný v příběhu, je to, co si říká postava v duchu - pokud předtím není nápis 'Flashback'). Chtěla jsem ho obejmout, a taky jsem to udělala. On se ale hned odtáhl, a odběhl ven z domu. Teď jsem do fakt vyřešila... Blbější nápad jsem mít nemohla. Proč ale zase utíká? Bože... Asi poběžím ho najít. A jak jsem si řekla, tak jsem udělala.

Vystřelila jsem z domu, a zavřela dveře. Klíč jsem zandala do záhonu, abych se pak když tak dostala zpátky. Když jsem doběhla na náměstí, byla už obloha černá, takže jsem se rozběhla zpět k nim domů. Cestou tam ani zpátky nebyla jediná stopa po Johnniem. Kam mohl jít? Když jsem přiběhla zpět k nim, vytáhla jsem klíč ze záhonu, a otevřela si dveře. Johnnie tu měl boty, takže mi bylo jasné že tu je. Šla jsem do druhého patra, a tam byli černé dveře. Odvodila jsem si, že za nimi je Johnnieho pokoj, společně s Johnniem. Musím si najít jinou místnost na přespání. Otevřela jsem vedlejší dveře, kde byla nejspíš koupelna, ve které byl Johnnie bez trička. "Ježiš promiň!" zařvala jsem, a okamžitě zavřela dveře. "V pohodě." ozval se pobavený hlas Johnnieho, který hned otevřel dveře, opět bez trička. "U tebe mi to nevadí." řekl a začal se smát. "Díky... A promiň." řekla jsem, a on hned reagoval. "V pohodě, vždyť jsem říkal že mi-" "myslím to, že jsem tě obejmula..." moc lidem do řeči neskáču, ale jemu jsem musela. "Jenom jsem blbě zareagoval... Vlastně mi to nevadilo, jenom... Jsem to... Nečekal. A znova by mi to nevadilo" vysoukal ze sebe, a já ho na jeho přání obejmula znovu. Hned jsem si vzpomněla že nemá tričko, protože měl zmrzlou kůži. Asi se sprchoval než jsem mu tam vlezla... Bude ze mě Sherlock Holmes. Musela jsem se usmát. Nevím jak dlouho jsme se tam objímali, ale začali se mi zavírat oči, a pak jsem cítila jak mě něco chytlo, a už jsem neměla nohy na zemi. Otevřela jsem oči, a viděla jak mě Johnnie nese do jeho pokoje, a pokládá na postel. On sám si šel lehnout na zem. "Hhhhhhm" zavrčela jsem do polštáře, a on se na mě podíval. "Co je?" zeptal se, a já se uskromnila na posteli, a poklepala vedle sebe. Pak jsem zavřela znovu oči, a cítila jak se postel prohnula.

Hudba: BVB - Goodbye Agony
Doufám, že se vám kapitola líbila, a snad vám aspoň trochu zlepšila den. 😇 Pokud se vám líbila, tak sdílejte, a komentujte! Pokud ne, tak napište co mám změnit nebo zlepšit.

Omlouvám se za chyby, ale jsem taky jenom člověk... (Byť se to může zdát divné 😅)

Děkuju za trpělivost, a zatím ahoooj! Miluju vás!❤

Mám pro vás skvělou informaci! Podívejte se do médií, tam jí uvidíte! 😱❤

A ještě jedna věc, se kterou se musím pochlubit. Mám konečně tričko Black Veil Brides!! 😻