Flashback
"Tohle mě musíš naučit!" zakřičela, a usmívala se na mě. "Spíš já se mám co učit." řekla jsem, a začali jsme se bezdůvodně smát. "Vím že je tu veselo, ale snídaně čeká..." ozval se John, který vešel do koupelny. "Vždyť už jdeme..." řekla Jen, a vyrazili jsme do velkého sálu, kde bylo spoustu stolů s jídlem.
Konec FlashbackuZe Sethova pohledu
Večer máme koncert, a zítra má přiletět Barči mamka. Nevím jestli jí má John rád, když mu vychovala jeho dceru... Ale John je hodný, a milý člověk, takže myslím že ano. Spíš tedy doufám že ano... Když jsme se vrátili ze snídaně, šli jsme se podívat kde budeme večer vystupovat. Bylo to kousek, ale my jsme i tak museli jet naším minibusem. "Baru?" začal John trochu nervózně. "Ano?" Zareagovala hned Barča, a podívala se na na Johnnieho, který jen naznačil že neví o co jde. Potom svůj pohled přesunula na Korey, která zopakovala to co udělal Johnnie. Potom se podívala i na mě, a já se podíval na Johna, který čekal až Barča přesune svojí pozornost zase na něj. Když to Barča udělala, tak John pokračoval "Tvoje mamka nepřiletí... Ty poletíš za ní." Tak teď to nechápu. "Proč nepřiletí?" zeptala se hned Korey, a John se nadechl aby mohl pokračovat. "Protože... nemůže létat. Pokud ji chceš vidět, musíš letět ty za ní." "Řekla by mi, kdyby nemohla létat. Proč nemůže?" zeptala se zase Barča, a John řekl že jde na vzduch. Odešel z minibusu, a my jsme si všimli, že už jsme na místě kde bude náš koncert. John už stál ve vchodu do areálu. Byl to otevřený pozemek, který pokrýval trávník. Byla to vlastně obrovská louka, na jejímž konci bylo vyvýšené obrovské pódium. Na pódiu byli už lidi od nás, a připravovali naše věci. Zaslechl jsem jak se baví Johnnie s Barčou. "Asi poletím za mamkou" zašeptala mu Barča. "Nesmíš mě tu nechat. Nesmíš odletět!" řekl Johnnie trochu nahlas. "Musím, nevím co s ní je. Nebere mi telefon, a na zprávy taky nereaguje... Bojím se o ní" řekla Barča, a já se začal obávat o její mamku. Jsem dost empatický člověk. "Třeba jen ztratila telefon. Neboj, nic jí určitě není." snažil se jí uklidnit Johnnie. "Ale kdyby ztratila telefon, nemohla by říct Johnovi že nemůže letět sem?" To má Barča pravdu... Kdyby neměla telefon, tak by mu to neřekla. "Nevím... Třeba ho ztratila až teď." Doufám že má Johnnie pravdu. "Doufám" řekla Barča, a já se šel věnovat Korey, která měla problém s kytarou.
ČTEŠ
Emo girl (Shitty Story) ✔
Teen FictionJsem 15ti letá emo holka jménem Barča. Poslouchám metal, a jsem kvůli tomu i svému vzhledu šikanována, i od svého otce... Mám jedinou kamarádku, ale ta je z mojí staré školy, a moc se nevídáme.