Emo girl (Shitty Story) ✔

Chybíš mi...

Flashback
Oni se na mě jen podívali, a začali se smát. "Hej ta emo kurva asi zdražila, že jí nikdo nedal" ozvalo se za mnou, a já se jen otočila. Viděla jsem tam někoho, koho bych tam v životě nečekala...
Konec Flashbacku

Stála tam moje jediná kamarádka... Když se mi podívala do obličeje, tak se zarazila a zbledla... "Hej Verčo, řekni tý kurvě co si o ní všichni myslí" zařval jeden kluk, a já věděla, že by mi to Verča neudělala. Spletla jsem se...

Z pohledu Verči:
Nevěděla jsem, jakou holku tu všichni nesnášej, ale chtěla jsem zapadnout, takže jsem jí nesnášela taky. Ale když jsem zjistila kdo to je, nevěděla jsem co mám dělat... Hej Verčo, řekni tý kurvě co si o ní všichni myslí" Zařval Tedy (Tadeáš). Nemohla jsem jí to udělat, ale musela jsem. Nechci bejt odpad jako ona... Viděla jsem její zoufalý obličej, ale i tak jsem to udělala. "Co si o ní všichni myslí?! Spíš co o ní všichni ví!" všichni se začali smát, teda až na Báru "Jsi jenom kus hadru, se kterým by nikdo nevytřel ani podlahu!" Bára se otočila, a rozeběhla se pryč. Tedyho to ale nezastavilo, a v nadávkách pokračoval, ačkoliv už ho nemohla slyšet...

Z pohledu Barči:
Přiběhla jsem domu, a Beryho dala do pokoje, aby si mohl odpočinout. Přišel za mnou táta, a řekl, že jestli okamžitě nevypadnu, že mě začne prodávat jako kurvu jeho kamarádům. Takže jsem se normálním tempem šla obout, a vzít si mobil a klíče. "Dělej ty krávo blbá!" zařval, a dal mi pěstí do tváře. Divím se, že mi nevypadly zuby... Další jsem dostala kopanec do břicha, ale to už jsem byla venku ze dveří. On jenom zabouchl, a já jsem byla jenom v kalhotech a tričku na ulici. Už se stmívalo, a já šla z nějakého důvodu ke škole.

U školy jsem si sedla úplně zmrzlá na lavičku, protože bylo už asi 10 večer, a já neměla ani mikinu... Byla už tma, takže jsem se snažila být ostražitá... Klepala jsem se, ale nevím jestli strachy nebo zimou. Najednou jsem uslyšela za sebou kroky, a byl tam jeden kluk, z tý party namyšlenců, kam patřila už i Verča. Myslím že se jmenoval Martin... Když o tom tak přemýšlím, tak Verča k nám na školu přece nechodí, a ani tady nebydlí, tak co tady dělá?! Martin si ke mě sedl, i když tam bylo snad tisíc volnejch laviček... Martin nebyl zase moc ošklivej, a mě nikdy nic hnusnýho neřekl, asi snad jako jedinej na naší škole...

Hudba = Andy Black - They don't need to understand ❤
Doufám že jsis kapitolu užila! Nezapomeň sdílet tento příběh... Určitě se brzy můžeš těšit na další část! Tak zatím čau 😘