Emo girl (Shitty Story) ✔

26.7.2k17

Flashback
Já ti to ještě oplatím! Pomyslela jsem si, a až teď jsem si všimla že mě Johnnie vlastně chytil, a celou dobu mě drží. "Ehm... Díky" vypadlo ze mě, a tváře jsem měla červené jako rajče.
Konec Flashbacku

Ze Sethova pohledu
Myslím že Johnnie řekl tý holce o tom, že já jsem jeho brácha. Nechápu proč... Teda, chápu, ale napřed se mě měl zeptat. Ale i tak je to můj malej bráška a jeho holka. Je to divný vidět ho s holkou, když ještě včera to byl takovej malinkej špuntík. "Takže, Barča s námi zůstane, je to zařízené, a teď už odjíždíme." řekl rozzářený John, když se vrátil zpět.

Z Barči pohledu
V tu chvíli si mě Johnnie k sobě přitáhl a objímal mě asi 10 minut. Pak jsem uslyšela zakašlání, a za Johnniem stála Jen, Korey a jako úplně poslední John. Johnnie mě pustil, a jeho pozici vystřídala Jen. Takhle to šlo i u Korey, i u Johna. "Kam vlastně jedeme?" zeptala jsem se, a koukala na Johna. "Na letiště. Letíš s námi." odpověděl, a smál se. "Sedí vedle mě!" zakřičela Jen z kuchyně. Jak se tam sakra dostala?! "Ale notak..." zakňučel Johnnie. "Holky musejí držet spolu" řekla Jen, a přišla si se mnou plácnout. "Tady se nám vytváří nějakej gang?" řekl Seth, který se dusil smíchy. "Konečně promluvil" řekla jsem si pro sebe. "Jo no..." odpověděla mi Jen, a začali jsme se smát. "My s Barčou teď půjdeme udělat něco k jídlu... Že ano?" podívala se na mě, a já přikývla. Odešli jsme do kuchyně, a ona se na mě lišácky usmála. "Víš, vždycky jsem chtěla mít mladší sestru, protože Korey byla úžasná starší sestra, a já chtěla být jako ona." Při tomhle krátkém proslovu, se mi pořád dívala do očí, a usmívala se. "Takže odteď jsi moje sestřička. Protože neteř je složitý slovo..." v tuhle chvíli jsme se usmívali obě, a potom jsme se obejmuli. "Já měl s tím gangem pravdu!" zařval Seth, a podíval se do 'obýváku'. Odtamtud se ozýval hlasitý smích. "Tss... Jen počkej až začneme obchodovat s drogama!" řekla jsem výhružně, a v tu chvíli jsme se s Jen sesypali k zemi smíchy. Když jsme leželi na zemi, a svíjeli jsme se ve smrtelných křečích které byli způsobeny smíchem, jsme si plácli, a opakovaly jsme věty, které řekl Seth a já. Ale kvůli smíchu z nás vycházeli jenom nesmyslné skřeky. "Nerad ruším, ale jsme na letišti..." řekl John, a my jsme se navzájem posbírali ze země...

Na letišti
"Takže kdo sedí s kým?" zeptal se John vážně. "Já s Barčou, Korey s tebou, a Johnnie se Sethem... Musíme přece dodržovat rodinné vazby." na Jennifer se sesypali nechápavé pohledy. "Manželé spolu, a pak už je to jen sourozenci spolu." "Takže sourozenci, a zbytky?" řekl posměšně Seth. "Ne! Sourozenci, jako ty a Johnnie, a sourozenci, jako já s Barčou." v tuhle chvíli se ty pohledy změnili v pohledy jako 'víš že ségry nejste?'. "Jsme!" zakřičela Jen, a začala se smát, společně se mnou. "Nejste. Její sestra by jsi byla, kdyby jste měli společného aspoň jednoho z rodičů. Ty jsi její teta." "Víš že mám jméno Sethe?!" řekla jsem naoko naštvaně, a Seth se usmál. "Tak promiň. Marfuško..." v tu chvíli jsem se na něj zamračila, a jen to nevydržela a jednu mu vrazila. Ale nebyla to velká, jen taková výchovná... "Promiň... Baruš" poslední slovo zvýraznil, a koukal na Jen, jestli mu náhodou nedá ještě jednu. Nedala... "V pohodě, ale teče ti krev z nosu... Trošku..." řekla jsem s úsměvem, a Seth si sáhl pod nos. "To že mají holky takovou sílu, jsem teda nevěděl." řekl Seth, a uchechtl se. Jen ho propalovala pohledem, a pak se začala smát.

Ahooj! Tuhle část jsem psala včera, a trošku jsem jí zapomněla vydat. Jo, jsem blbá atd. to už se ví stovky let, ale i tak...

Hudba dneska žádná není... Bohužel jsem nevěděla co k tomu, tak si něco pusťte! ❤😻

Nevím jestli dneska vydám ještě jednu část, tak když tak se vám předem omlouvat nebudu... To až příště 😂😇

Mějte se, a miluju vás! Nezapomeňte dát V/C!! 😂🙏