Emo girl (Shitty Story) ✔

Je v pořádku?

Flashback
"Barboro! Pojď sem!" zařval táta přes celej barák, a ve mě se začala vařit krev, a rozklepala jsem se strachy, co po mě bude chtít.
Konec Flashbacku

V obýváku
Když jsem přišla dolů, uviděla jsem tátu, 2 chlapy a 2 kluky asi v mým věku, možná o rok starší... Táta se na mě podíval, a okamžitě nás začal představovat. Ten první chlap byl George, měl blond krátké vlasy. A ten druhý byl Seth a měl hnědé, až skoro černé vlasy, které měl o něco delší než George. Pak přišli na řadu ti kluci. Ten první byl Adam, byl to blonďák jako George, a ten druhý Johnnie. Hned jsem ho poznala. On mě očividně taky, takže jsme se pozdravil, a usmáli se. Teď jsem se měla představit já, ale víc než oni, jak řekl táta...

Moje představování by mohl být jeden samostatný příběh, pokud bych měla popisovat i to, jak nervózní jsem byla, a jak jsem umírala při každém jejich pohledu plného očekávání co řeknu... Takže jsem se snažila vypadat nadšeně, a plná radosti. To se mi moc nedařilo, protože jsem se celá klepala jak ratlík. Táta se zasmál a odešel. Oni tam ale zůstali, a dál čekali. Georgovi, Sethovi a Adamovi cukali koutky. Johnnie na mě jen soucitně koukal. Když jsem se trochu uklidnila, tak jsem se nadechla, a spustila... "Já jsem Barča, je mi 15, poslouchám metal, mám psa, a..." Podívala jsem se na tátu, který přinesl chlapům lahev vodky, a ten mi naznačil že to stačí. "...to je všechno" tímhle jsem to ukončila, a šla směrem k pokoji. Táta mě ale ještě odchytil, a řekl, že oni půjdou pít, tak ať zabavím Johnnieho, protože Adamovi bude za měsíc 18, takže půjde pít s nimi. "Je táta v pořádku?!" řekla jsem si, když se otočil a odcházel do obýváku za ostatními, a poslal za mnou Johnnieho.

Johnnie vypadal nadšeně oproti mě. Není to tak, že bych ho neměla ráda, ale nevím co mám dělat. "Běžte k tobě do pokoje, nebo k nám domů." zahulákal někdo z obýváku. Nejspíš Seth. "Půjdeme asi k nám." zařval Johnnie na oplátku. Jenom jsem se na něj podívala, a hned mi to došlo. Ano, jsem opravdu rychle myslící člověk... Seth je Johnnieho otec... Nejspíš... Johnnie mi pokynul ať si dojdu do pokoje pro věci. Vzala jsem si klíče, mobil, a nějaký peníze na jídlo. Mikinu jsem si nechala doma, protože jsem si myslela že bude teplo. To, že je asi 10 nebo 11 večer mi nevadilo. Rozloučili jsme se, a odešli jsme ven.

Venku
Když jsme zavřeli dveře, musela jsem se zeptat, o co tady jde. "Johnnie?" podíval se na mě a nadzvednul obočí, jako signál vnímání. "Co tady děláš?" musela jsem se usmát, protože jsem nechtěla aby to vyznělo jako že ho tady nechci. "Táta potřeboval něco vyřešit s Metem..." řekl s nezájmem v hlase. "Kdo je Met?" "Tvůj táta... Kdo asi jinej by to byl?!" řekl, skoro až zařval. Cítila jsem z něj v tuhle chvíli respekt, teď jsem se ho trochu bála... Proto jsem udělala jeden krok dál od něj. Uklouzla mi sádra po igeliťáku, a malém jsem se rozplácla na zemi. On mě díky bohu chytil jednou rukou za pas, a druhou za záda. Netuším, jak taková tyčka dokáže udržet něco jako jsem já a ještě se sádrou, ale zvládnul to. Pro mě to byl strašnej šok, a pro něj očividně taky, protože jsme oba byli zadejchaný, a klepali jsme se. Přitáhl si mě, abych si mohla stoupnout, a koukal na mě dost vyděšeně. Já jsem byla rudá jak rajče, a koukala jsem na něj, jak na svatej obrázek. Musela jsem vypadat opravdu zajímavě... Poděkovala jsem mu, že mě chytil. On se usmál jako sluníčko, a mě se malém podlomila kolena...

Doufám, že jste si tuhle část užili, nezapomeňte mi napsat do komentářů, a nezapomeňte příběh sdílet, ať to společně někam dotáhneme! Pokud se vám nelíbil, tak mi napište co mám zlepšit. 😻

Omlouvám se za chyby, ale i já jsem jenom člověk. 😇

Tak zatím ahoj ❤