Emo girl (Shitty Story) ✔

Jsem zmatená

Flashback
Moji ruku pokrýval jeden slabý škrábanec, a tři krvavé řezy, které stále krvácely. Musela jsem si ruku omotat obvazem, aby se mi nenasákla krví mikina. Už bylo 6:50, takže jsem vzala tašku, obula si boty, a vylítla ze dveří. Předposlední den školy... Díky bohu!
Konec Flashbacku

Z Barči pohledu
Se sádrou se špatně běhá, takže jsem se nakonec nějak dobelhala na zastávku, a čekala na autobus. To čekání bylo zdlouhavé, a tak jsem si dala sluchátka, a pustila můj oblíbený playlist. Ten se skládá ze Skillet, BVB, Andyho Blacka a dalších... Tenhle playlist má asi hodinu a půl, takže mám jistotu, že mi vydrží na dlouho. Autobus pořád nejel, ačkoliv tu měl být před 5ti minutami. Snad mi neujel... Nakonec jsem ho viděla přijíždět, a ulevilo se mi, že nebudu mít další pozdní příchod...

Z Johnnieho pohledu
Dneska jsem si dal záležet jak na vzhledu, tak na tom, abych stihl autobus. Chtěl jsem zase vidět Barču, a promluvit si s ní o včerejšku. Autobus měl dneska zpoždění, takže bych ho stihl, i kdybych přišel o pár minut později... Z autobusu už jsem viděl Barču. Byla ale smutná... Snad ji zvednu náladu dárkem, kterej pro ní mám. Barča nastoupila se sádrou, a když jí nějakej kluk kopnul do sádry, nevím jestli omylem nebo schválně, tak zkřivila obličej do bolestné grimasy. Dobelhala se až dozadu, kde jsem seděl já. Když mě uviděla, tak jí začala téct slza. Nevím proč, nebo co se stalo, ale jsem si jistej že to má co dělat se mnou. Asi i s tou pusou, takže se jí jistě nelíbila. Barča si slzu rychle otřela, a podívala se na mě. Vstal jsem, a šel směrem k ní. Pořád na mě koukala, a když už jsem byl skoro u ní, tak se začala dívat z okna. Zaťukal jsem jí na rameno, a ona nereagovala. Vytáhl jsem jí opatrně jedno sluchátko, a ona se na mě otočila. "Promiň... Já... Já jsem... Byl to omyl... Je mi... mi... t-to líto..." zašeptala, a začaly jí téct slzy. Nechápu co se děje... "Co se stalo, Baru?" řekl jsem, a otřel jí slzy palcem. "Já... Ta pusa... Nechtěla... nechtěla jsem..." drmolila ze sebe, a stále plakala. "Baru uklidni se... Nemáš se mi za co omlouvat. Nic se nestalo, a jestli se mi omlouváš kvůli tý puse, tak se neomlouvej. Mě to nevadilo, a jestli tobě jo, tak stačilo abys mi to řekla. A navíc to byla moje chyba." když jsem skončil svůj proslov, položil jsem si ruku na její rameno, a sjel s ní na záda. Ona se trochu předklonila, abych tam tu ruku mohl dát, protože seděla opřená o opěradlo na sedačce. "Ale ráno jsi mi psal, že už..." nenechal jsem jí domluvit, jelikož rád skáču lidem do řeči. "Já ti ale ráno nepsal." Ona se na mě naoko zamračila, a zvedla se. "Vystupujeme Johnnie." blesklo mi hlavou. Když jsme vystoupili, tak jsme zamířili ke škole. Škola je celkem daleko od zastávky, a když jsem viděl jak se Barča tahá s tou sádrou, tak jsem jí vzal do náruče, a nesl.

Z Barči pohledu
Hned jak mě zvedl, tak jsem zapištěla, a začala mu nadávat, jak jsem se strašně lekla. Odpovědí mi byl jenom jeho smích. "Jakto, že mě taková tyčka unese?" začala jsem přemýšlet nahlas. "Jakto, že i když máš sádru, tak seš lehká jako pírko?" ozval se ze shora pobavený hlas. Dala jsem mu pěstí do ramene, a začala mi brnět ruka. Johnnie se na mě podíval stylem à la 'To mě mělo bolet?!'.

Hudba: Andy Black - Ribcage ❤
Ahoooj! Takže další část! Pokud se vám líbila, nezapomeňte dát votes, nebo napsat komentář! Pokud se vám něco nelíbí, tak mi napište, co mám změnit nebo zlepšit. Budu ráda za všechny ohlasy! ❤😇

Omlouvám se za chyby, ale jsem taky jenom člověk. (Ačkoliv se to může zdát divné) 😅

Děkuju vám, že tenhle příběh čtete, jste úžasní! 😻❤