Emo girl (Shitty Story) ✔

12. 7. 2k17

Flashback
On sám si šel lehnout na zem. "Hhhhhhm" zavrčela jsem do polštáře, a on se na mě podíval. "Co je?" zeptal se, a já se uskromnila na posteli, a poklepala vedle sebe. Pak jsem zavřela znovu oči, a cítila jak se postel prohnula.
Konec Flashbacku

Z Johnnieho pohledu
Ležel jsem vedle Barči v posteli. Bylo asi 5 ráno, a jelikož bydlíme dál za městem, tak jí musím za půl hodiny vzbudit. Dneska je vysvědčení, a my hned po něm odlétáme. Barča mi bude ten týden chybět... Je jako moje sestra, která zemřela.
Flashback
"Mel. Mel! Co se ti stalo?!" Moje sestra jen ležela před domem na chodníku, kolem ní nebyla ani krev. "Johnnie..." zasýpala "pomoc..." okamžitě jsem zavolal sanitku, která během 3 minut přijela. Jel jsem s ní.
V nemocnici nám řekli, že se jí tohle bude dít často, a že je jen otázkou času, než zemře... Dva měsíce po tomto incidentu zemřela v nemocnici v Los Angeles.
Konec Flashbacku
Když jsem se probral ze snění, tak jsem si sedl na postel, a pozoroval Barču, která ještě spala. Po krátkém pohledu na hodiny jsem zjistil, že už je půl 6. "Baru, vstávej..." ona na mě zavrčela a otočila se na druhý bok. Jenomže za ní už nebyla postel, takže sebou plácla na zem, a já dostal záchvat smíchu. Ona se na mě naštvaně a zároveň rozespale podívala, a jenom si něco zamumlala. "Vstávej. Je už půl 6." "Už jdu..." zvedla se, a zašla do koupelny. Když jsme byli už oba nachystaní u dveří, tak jsme vyrazili na autobus. Ona se sádrou šla zase jako šnek. Chytl jsem jí do náruče, a šel na zastávku. Když přijel autobus, tak jsme úplně stejně nastoupili.

Z Barči pohledu
Přijeli jsme před školu, a já si vzpomněla na první den ve škole. Byla to doba, kdy jsem byla jako ostatní. Doma byla pořád mamka, která mi pomáhala se vším. Měla jsem samé jedničky, a žádné problémy. Potom se vrátil táta z pracovních cest. Před třemi lety mamka změnila práci, a já začala být doma spíš s tátou. Ten mě neměl nikdy rád. Od té doby jsem se změnila. Nebyla jsem jako ostatní. V šesté třídě to bylo celkem v pohodě. V sedmé už tolik ne. Poslední dva roky to bylo hrozné. Jak doma, tak ve škole. Proč už to není tak sluníčkové jako předtím? "Ehm... Vnímáš?" ozvalo se vedle mě. "Jo, sorry... Co jsi říkal?" "Že už by jsme měli jít" řekl, a začal se smát. "Jo... Díky" odpovědí mi byl jenom nechápavý pohled říkajíc 'Za co?'. "Nic nic... Jdeme?" řekla jsem, a pokynula rukou směrem ke škole. Přikývl, a šli jsme každý ke své skříňce.

Hudba: Skillet ❤ - Cirkus for a psycho
Ahoooj! Tak doufám že se vám tato část líbila, a užili jste si jí. Pokud ano, tak nezapomeňte dát votes, a napsat komentář. Pokud se vám něco nelíbí, tak napište co mám změnit nebo zlepšit. Budu ráda za všechny ohlasy! ❤😇

Omlouvám se vám za chyby, ale i já jsem jenom člověk. (Ačkoliv se vám to může zdát divné 😅)

Mějte se hezky! Miluju vás! 😍😻🙊