Emo girl (Shitty Story) ✔

Moje jídlo!

Flashback
"Vstávej, za chvíli přijdou..." jenom jsem zamžourala, a ležela dál. Podruhé to už nebylo tak jemné a příjemné... "Dělej! Vstávej! Za chvíli jsou tady! A nechci aby nás viděli!" Nevěděla jsem, kdo na mě mluví...
Konec Flashbacku

Z Barči pohledu
"Už jdu..." zavrčela jsem, a zvedla jsem se. Zamotala se mi hlava, a já spadla na zem. "Auu!" Sykla jsem, a ze shora se ozval smích. Teď jsem si byla 100% jistá, že to je Johnnie... Ten smích bych poznala 24/7. Pořádně jsem otevřela oči, a uviděla tvář toho tmavovlasýho idiota, kterej se mi tlemil místo toho, aby mě zvednul... Se sádrou se těžko vstává, takže jsem tam ležela asi 5 minut, než mě vytáhnul nahoru. "Pojď už, a neválej se tady... Musíme jít." řekl napůl se smíchem. Já jsem si vzala svoje věci, a šli jsme k nám. Jenomže cestou přes město, se ozval můj žaludek. Měla jsem strašnej hlad, takže jsem ho chytla za zápěstí, a táhla k jedinýmu obchodu, kterej měl ještě takhle pozdě otevřeno. Koupila jsem si bagetu, a když jsem si do ní kousla, z druhý strany si kousnul Johnnie.

Z pohledu Johnnieho
Měl jsem hlad, tak jsem si kousnul. Barča se na mě naoko zamračila. "Hej! Co si myslíš že děláš?!" řekla, a dostali jsme oba záchvat smíchu. Pravda je, že jsem jí ukousl skoro půlku bagety už na poprvé, protože jsem měl podstatně větší pusu než ona. (Vím, zní to divně, a trochu úchylně, ale nevěděla jsem jak to napsat). Chtěl jsem si ještě jednou kousnout, ale to si kousla i Barča, takže jsme se o sebe otřeli rty. Ona tam zůstala stát, a koukala na mě, a já okamžitě uhnul. Byl to celkem trapas, takže jsem se radši otočil k odchodu. Po chvilce mi došlo, že jsem tam Barču nechal. Šel jsem proto rychle zpátky, ale ona už tam nebyla. Nevěděl jsem kde je, takže jsem se šel podívat k nám. Tam nebyla. Pak jsem šel k nim, a oknem jsem nakoukl. Tam taky nebyla. Šel jsem zpátky do města, a tam jsem ji viděl sedět na lavičce. Ihned jsem k ní přišel. Byla jenom v tričku, a klepala se, takže jsem si sundal svojí mikinu, a dal jí to. Ona se lekla, protože jsem byl pořád za ní, a ona mě nemohla vidět. Otočila se, a divně se usmála. Vzal jsem jí do náruče, a odnesl k nim.

Všichni tam byli úplně na mol, takže si ani nevšimli, že jsem s ní prošel až do jejího pokoje. Usnula mi v náručí, takže jí položil na postel, a šel jsem domů. Po chvíli přišel táta, a opilecky se mě zeptal kde je ta holka. Řekl jsem mu, že je u nich doma, a že spí. On se začal smát, asi vlivem alkoholu, a šel si lehnout na zahradu pod lampu. Nechal jsem ho tam, protože bych ho v náručí neodnesl, a pochybuju že on by šel dobrovolně...

Tak dneska už druhá kapitola! Sama se divím, že jsem jí ještě stihla napsat, s mojí línou povahou, ačkoliv je kratší... 😅

Hudba = BVB - Goodbye Agony
Doufám, že se vám kapitola líbila, a snad vám aspoň trochu zlepšila den. 😇 Pokud se vám líbila, tak sdílejte, a komentujte! Pokud ne, tak napište co mám změnit nebo zlepšit.

Omlouvám se za chyby, ale jsem taky jenom člověk... (Byť se to může zdát divné 😅)

Děkuju za trpělivost, a zatím se mějte... ❤