Emo girl (Shitty Story) ✔

Nezvládnu to....

Flashback
Po chvíli přišel táta, a opilecky se mě zeptal kde je ta holka. Řekl jsem mu, že je u nich doma, a že spí. On se začal smát, asi vlivem alkoholu, a šel si lehnout na zahradu pod lampu. Nechal jsem ho tam, protože bych ho v náručí neodnesl, a pochybuju že on by šel dobrovolně...
Konec Flashbacku

Z Johnnieho pohledu
Já jsem si šel lehnout, za účelem prospat se, ale nemohl jsem usnout. Musel jsem pořád přemýšlet nad tou "pusou" s Barčou. Bojím se, že jí to vadilo... Mě to - když tak o tom přemýšlím - zas až tolik nevadilo. V tu chvíli se z jejího pohledu nedalo nic vyčíst, a já jen utekl, místo toho, abych jí to vysvětlil... Jsem fakt magor.

Z Barči pohledu
Probudila jsem se a zjistila jsem, že ležím v posteli. Musím najít mobil, protože si ho jednak musím dát do nabíječky, a taky nevím kolik je hodin. Podívala jsem se do kapes od mikiny, ale tam byli jenom nějaké papírky od bonbónů. Najednou začala hrát písnička 'I Want To Live' od Skillet, a já hned poznala svoje vyzvánění, takže jsem šla za zvukem. Mobil byl před dveřmi do pokoje, takže mi nejspíš spadnul cestou sem. Ani nevím, jak jsem se sem dostala... Je pět ráno... Za hodinu bych měla vstát, takže už nemá cenu usínat. Dala jsem si mobil aspoň na tu hodinu do nabíječky, a šla jsem si zkrotit svou tmavou hřívu. Asi po 15ti minutách práce, jsem konečně docílila požadovaného výsledku. Ještě jsem se namalovala. Takže jsem si dala na některá místa na obličeji korektor, udělala jsem si černé linky bez ocásku, dala jsem si černé stíny do vnitřního koutku, a dala si řasenku. Oblékla jsem se do černých věcí, a měla jsem hotovo. Podívala jsem se na mobil, a zjistila jsem že už je 6 hodin, a já mám být za hodinu v autobuse. Šla jsem na Facebook, a koukla na zprávy, a upozornění. První na mě vyběhla žádost o přátelství od Johnnieho. Byl to jiný profil, ale věděla jsem, že je taky jeho. Klikla jsem bez rozmýšlení na tlačítko 'přijmout', a napsala zprávu:

Barik: Ahoj Johnnie, promiň za včerejšek... Byl to omyl...

Johnnie: Co se včera stalo?

Barik: Když jsem jedla tu bagetu...

Johnnie: Pořád nechápu...?

Barik: Dali jsme si něco jako pusu, jestli se to tak dá brát...

Johnnie: Jo tohle... Fuj... Nechápu o co ti včera šlo...!

Barik: Promiň... Opravdu to byla nehoda.

Johnnie: To mě nezajímá!

Uživatel Johnnie Guilbert si vás zablokoval/a.

Opravdu to udělal? Proč...

"Všechno jsem zkazila! Odehnala jsem si jediného kamaráda. Jsem hrozná!" řvala jsem sama na sebe, a cítila první slzy stékat dolů. Cítila jsem se hrozně na dně. Chtěla jsem v tu chvíli něco udělat. Udělala jsem, co jsem musela. Oddělala jsem zadní kryt od telefonu, vytáhla svou starou známou, a odporoučela jsem se do koupelny. Vyhrnula jsem si rukáv od mikiny, která nejspíš nebyla moje, a udělala první jemný tah. Udělala jsem ještě tři tahy, které už byli trochu silnější. Tekla mi krev, ale mě to nevadilo... Naopak, byla jsem ráda, ačkoliv jsem si myslela že už to nikdy neudělám... Moji ruku pokrýval jeden slabý škrábanec, a tři krvavé řezy, které stále krvácely. Musela jsem si ruku omotat obvazem, aby se mi nenasákla krví mikina. Už bylo 6:50, takže jsem vzala tašku, obula si boty, a vylítla ze dveří. Předposlední den školy... Díky bohu!

Hudba: Skillet - I Want To Live

Doufám, že se vám kapitola líbila, a snad vám aspoň trochu zlepšila den. 😇 Pokud se vám líbila, tak sdílejte, a komentujte! Pokud ne, tak napište co mám změnit nebo zlepšit.

Omlouvám se za chyby, ale jsem taky jenom člověk... (Byť se to může zdát divné 😅)

Děkuju za trpělivost, a zatím se mějte... ❤