Emo girl (Shitty Story) ✔

Nová holka!

Flashback
"Jakto, že mě taková tyčka unese?" začala jsem přemýšlet nahlas. "Jakto, že i když máš sádru, tak seš lehká jako pírko?" ozval se ze shora pobavený hlas. Dala jsem mu pěstí do ramene, a začala mi brnět ruka. Johnnie se na mě podíval stylem à la 'To mě mělo bolet?!'.
Konec Flashbacku

Z Johnnieho pohledu
Když jsme došli před školu - teda, spíš když jsem jí donesl před školu - tak jsem si vzpomněl že jsem měl pro Barču dárek. Položil jsem jí na zem, a ujistil se že drží rovnováhu. "Něco pro tebe mám" blbější větu jsem říct nemohl... "Johnnie ty seš takovej vůl" řekl jsem si sám pro sebe. Barča se na mě podívala tázavým a zároveň trochu vyděšeným pohledem.

Z Barči pohledu
"Koukej" řekl Johnnie, a vytáhl dva lístky na nějaký konzert. Nevím na který, protože zrovna zazvonilo, a my jsme se oba rozeběhli, každý ke své skříňce, a potom do tříd. Když jsem doběhla do své lavice, sesypali se na mě všechny pohledy. Od nenávistných, až po tázavé... Těch bylo opravdu málo. Všechny pohledy se náhle přesunuli na učitelku, která měla vedle sebe nějakou holku. Ta holka měla sklopenou hlavu, na které měla černé vlasy, s modře prošívanou patkou. Když zvedla hlavu, hned jsem jí poznala. Byla to Verča.

Z Verči pohledu
Když jsem stála před tabulí, hledala jsem nějaké známé tváře. Ale jediná známá tvář tu pro mě byla Baf (Baf je Barča kdyby to někomu nedošlo. Říká mi tak moje nejlepší kamarádka ❤) Když jsem se na ní podívala, zjistila jsem že na sebe civíme navzájem. "Tohle je vaše nová spolužačka Veronika. Měla k vám chodit až příští rok, ale protože se přistěhovali dříve, tak k vám bude chodit už teď. A teď ať nám o sobě něco řekne..." když tohle učitelka vyslovila, tak se mi udělal v krku obrovský knedlík, a nevěděla jsem co říct. "Já jsem Verča, a... a... A nemám vám co dalšího říct, protože to stejně přes prázdniny zapomenete..." budu upřímná. Mohla jsem být milejší, ale byla to pravda... "Na tenhle výstup nikdo nezapomene ani přes prázdniny." poznamenala nějaká blondýna v růžovejch šatičkách v první lavici. Celá třída dostala záchvat smíchu, a já tam pořád musela stát...

Za tuhle kapitolu, (už je druhá za dnešek, ale je krátká), vděčíte mojí nejlepší kamarádce.

Hudba: Skillet ❤ - Feel Invincible

Snad se vám kapitola líbila, pokud ano, nezapomeňte dát votes, a napsat komentář. Pokud se vám nelíbila, tak mi napište co mám zlepšit nebo změnit. Budu ráda za všechny ohlasy! 😍

Omlouvám se za chyby, jsem taky jenom člověk... (Ačkoliv se to může zdát divné 🙋)

Miluju vás, a doufám že to společně někam dotáhneme! ❤😇