Emo girl (Shitty Story) ✔

23.7.2k17

Flashback
Vždycky jsem je chtěla aspoň vidět naživo, a Jen teď stojí naproti mě, a usmívá se. Mám pocit, že jestli přijde i Korey, tak to se mnou opravdu švihne. A to se taky stalo, když vystoupila z dodávky ta úžasná osoba, s fialovo-blond vlasy. Dál už si nic nepamatuju...
Konec Flashbacku

Z Barči pohledu
Když jsem otevřela oči, seděla jsem - tedy, spíš ležela - v dodávce, která byla uvnitř takový minibus. Bylo tu všechno. Ležela jsem na Johnniem, a mohla jsem vidět i z této pozice kuchyň, koupelnu a... Počkat! Johnnie je tu taky?! "Dobré ráno, princezno..." řekl s úšklebkem Johnnie, a já ho spražila pohledem. On se jenom uchechtnul, a dál převzal slovo John. (Doufám, že se vám při čtení nebudou plést...) "Doufám že jsi se vyspala do růžova." Jen jsem pokývala hlavou na souhlas, a umála se. John mi úsměv opětoval, a pokračoval v řeči. "Johnnie je z nás všech nejkostnatější, takže nevím jak jsi na něm mohla pohodlně spát, každopádně doufám že si pamatuješ, co se včera stalo..." Musela jsem se zasmát té větě, ačkoliv byla pravda že Johnnie je hrozně vychrtlej. "Pamatuju si jako poslední to, že Korey vystoupila, a potom už nic." "Řekl tu někdo mé jméno?" Ozvalo se, a s úsměvem se přiřítila Korey. Málem to se mnou švihlo podruhé. Kdybych neležela na Johnniem, tak teď bych už ležela na zemi. Což mi připomnělo, že bych z něj asi měla slézt. Sesedla jsem z Johnnieho, a on měl na tváři naoko raněný výraz. "Nejsem dobrá sedačka?" řekl, a všichni jsme se začali smát. Uslyšela jsem i ten nádherný smích Johnnieho, a ve spojení se smíchem Jennifer bych to mohla poslouchat věčně. "Omlouvám se, ale nejsi..." řekla jsem mu s vážnou tváří, a uvnitř jsem vybuchovala smíchy. On nahodil zase ten úšklebek, a vysadil si mě zpátky na klín. Hajzl jeden... Všichni jsme se začali zase smát, ale po chvíli Korey šťouchla do Johna, a ten společně s ní zvážněl. Já, Johnnie a Jen, jsme jen zvědavě koukali. "My půjdeme do kuchyně něco udělat k jídlu." řekla Korey, a chytla Jen za ruku. Jen se na mě usmála jako sluníčko, a zmizela v kuchyni kde za sebou zavřeli dveře.

Z Jennifer pohledu
Já a sestra jsme zapluli do kuchyně, protože v ní byl dárek pro Barču od nás. Ačkoliv jí ještě moc neznám, tak ale podle toho, co nám říkal Johnnie je skvělá. "Máš to?" Zeptala jsem se Korey, a ta jen přikývla. John měl zatím říct Barče o tom kdo jsme, ale ona to všechno věděla, takže mám pocit, že to měl lehké. "Můžeme" řekla má vždy usměvavá sestra, a mohli jsme jít zpět za nimi. Když jsme vešli zpět, tak se Barča koukla na Korey, a potom na mě. Já měla jako při každé takové příležitosti úsměv od ucha k uchu. Barča potom sjela pohledem k mé noze, u které stál její dárek. Do očí se jí nahrnuly slzy, a ona je tam zadržovala. Nebylo to na ní moc vidět, ale já jsem prostě taková že vidím do lidí. Zní to šíleně, ale taková prostě jsem...

Hudba: Skillet <3 - Hero!
Kdo je váš hrdina? Pro mě je to asi moje "sestra". <3

Ahooj!! Doufám že se vám tato část líbila! Nezapomeňte dát V/C, ať vím jestli má cenu pokračovat! :P :)

Miluju vás! <3 Jste úžasní, a Bůh vám žehnej! O:) <3