Zakázaná láska (Delena)

8. kapitola

„Můžu mít otázku?" zeptal se po chvíli ticha.

„Jasně," usmála jsem se na něj.

„Co děláš zítra po škole?"

„Mám trénink a pak asi nic."

„Nechceš jít zítra po tréninku do Grillu?"

„Moc ráda," usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Mám takový pocit, že by z nás mohli být dobří kamarádi, když už mezi námi nemůže být nic víc.

„Tak to jsem rád." Došli jsme do učebny biologie a sedli si vedle sebe.

„Proč s námi vlastně není i tvůj brácha, pořád se nám straní," podívala jsem se na něj.

„Musíš mu dát pár dní. Pořád si na tu změnu nezvyknul, ale bonzovat mu už jde."

„Co bonzoval?" podívala jsem se na něj s úsměvem.

„To že jsem skončil po škole."

„Aha, to rodiče naštěstí neví, David jim to neřekl, nikdy jim neříká moje průsery, takže to mám dobrý."

„Odkud se s ředitelem znáte?"

„Je to Danův táta."

„Aha, a s Danem se znáš jak?" usmál se na mě.

„Ty jsi hrozně zvědavej," řekla jsem se smíchem.

„Už od narození, takže?"

„Chodili jsme spolu o prázdninách před třemi roky. Potom se jeho rodiče rozvedli a on se musel přestěhovat k mámě, takže jsme se už nevídali a rozešli jsme. Matt ho nemá rád, protože si myslí, že k němu pořád něco cítím a on ke mně taky," vysvětlila jsem mu.

„A cítíš k němu něco?" zeptal se a čekal na odpověď.

„Ne, nic k Danovi necítím," odpověděla jsem a myslela to vážně.

„A k Mattovi?"

„K tomu jo," pronesla jsem pevným hlas, až jsem se sama divila, že se mi netřepe.

„Mně nemusíš lhát."

„Damone, tohle s tebou rozhodně řešit nebudu."

„Prostě přiznej, že ho nemiluješ a dám ti pokoj."

„A k čemu by ti to bylo?"

„Prostě mě to zajímá."

„Něco k němu cítím."

„Něco, to znamená, že ho nemiluješ." V tu chvíli zazvonilo a já byla ticho. Tohle byla první hodina, co jsem neměla nějaké drzé připomínky. Po hodině jsem se sebrala a šla do skřínky, ani jsem nečekala na Damona. Určitě ví, že už Matta nemiluju. Jak to, že to ví? Nikdo to neví. Možná měla Bonnie pravda a každej kromě Matta to viděl. Jak jsem řekla, musím se prostě víc snažit.

Do oběda už jsem s Damonem neměla společnou ani jednu hodinu. Na obědě jsme měli nějakou omáčku s kolínkama, vůbec mi to nechutnalo, a když do jídelny přišel Damon, tak jsem vstala a šla to vyhodit. Rychle jsem kolem něj prošla a šla na hřiště. Chtěla jsem si zaběhat, tak jsem si dala jedno kolečko. Poslední hodinu máme zase Lísku. To je fakt skvělé. Už na něj dneska nemám náladu. Když zazvonilo na hodinu, tak jsem si šla sednout do třídy, Damon už tam byl.

„Proč si dneska odešla z jídelny?"

„Neměla jsem na to chuť."

„Zrovna, když jsem do jídelny přišel já."

„Ani jsem si nevšimla, že si přišel," zalhala jsem a podívala se na učitele.

Po dlouhé pauze opět nový díl, moc prosím o vote a komenty, všem děkuji, Andy 💕