Zakázaná láska (Delena)

17. kapitola

Najednou jsem na sobě ucítila něčí ruce a hned na to jsem letěla vzduchem do vody. Rychle jsem vyplavala na hladinu a podívala se na člověka, který mě tam hodil. Byl to Damon.

„Za co to bylo?" zeptala jsem se a prskala vodu.

„To máte za ty plavky," usmál se na mě.

„Ale Bonnie jste nic neudělali," vztekala jsem se.

„Tu má na starost Jeremy," usmál se, viděla jsem, že už se blíží ostatní.

„Pomůžeš mi z toho bazénu?" zeptala jsem se naštvaně, ale měla jsem plán.

„Já ti klidně pomůžu," ozval se Stefan a šel za mnou k bazénu.

„To je dobrý, Damon mě sem hodil, tak ať mi pomůže on," usmála jsem se.

„Fajn, když po tom tolik toužíš," ozval se Damon, šel ke mně a podal mi ruku, chytila jsem se za ní a zatáhla za ní, aby spadl za mnou do vody. Jeremy se začal s Bonnie smát a já se k nim přidala.

„Zasloužil si to," usmála se Bonnie.

„Počkej, ty skončíš mrtvá," zařval Damon, když vyplaval a prskal vodu stejně jako já před chvílí.

„Já ti to jenom oplatila," usmála jsem se a plavala ke schůdkám, ale chytily mě Damonovi paže a potopily mě pod vodu.

„Tak teď jsme si kvit," usmál se, když jsem vyplavala na hladinu.

„To teda nejsme," řekla jsem a šla za ním.

„Nepotopíš mě, na to nemáš sílu," usmál se a šel dál. Měl pravdu, ale aspoň po něm můžu stříkat vodu. Šplouchla jsem mu vodu do obličeje a pak začala vodní bitva.

„El, volá ti Matt," zařvala na mě Bonnie.

„Teď nemůžu," zavolala jsem nazpátek a dál po něm šplouchala vodu.

„Volal už třikrát."

„Tak čekej. Konec," poručila jsem a šla ke břehu.

„Nikam." Damon mě chytil kolem pasu a hodil mě zpátky do vody.

„Jenom to vyřídím a vrátím se. Můžu si jít zavolat do baráku?"

„Jasně a na lavičce by měl být ručník." usmál se a nechal mě projít. Obmotala jsem kolem sebe ručník, vzala si telefon a šla do domu. Nevěděla jsem, kam mám jít, tak jsem zůstala v obýváku. Přece jenom není slušné někomu prohledávat dům. I když možná bych mohla. Nakonec jsem se rozhodla, že to radši nechám a zavolám Mattovi.

„Eleno?" ozval se jeho hlas po prvním zazvonění.

„Ahoj, co si potřeboval?" zeptala jsem se.

„Ahoj, já jenom jestli jdete s tím kamarádem do toho Grillu, že já dneska nakonec směnu nemám."

„Aha, my tam stejně neměli v plánu jít, možná potom, ale teď jsme u něj."

„Cože jste?" zařval na mě. Sakra! Že jsem radši nebyla zticha. Teď budu mít průser.

„U něj, ale neměj strach, je tu i Jeremy, Bonnie, Car, Nick, Stefan a Damon, nejsme tu sami," začala jsem opatrně, nechci mít ještě větší průser.

„Kde jste?" zeptal se a pořád byl naštvaný.

„U Damona a Stefana doma."

„Takže kdo byl ten kamarád? Jaký bratr Salvatore?" zeptal se a zněl hnusně.

„Proč tě to tolik zajímá?" vypálila jsem na něj. Už jsem taky byla naštvaná. Tohle už přehání.

„Protože chodíš se mnou a ne s ním."

„Já to vím, ale to neznamená, že se nemůžu bavit s někým jiným."

„Můžeš, ale ne s nima. Nelíbí se mi, že se s nima stýkáš."

„A to jako proč?" zařvala jsem na něj.

„Protože po tobě jedou." Taky na mě zařval.

„Na to si jako přišel jak?"

„Vidím to, stačí se na ně podívat, to jak se na tebe dívají, jak se k tobě chovají."

„Ty si myslíš o každým, že se mu líbím. Žárlíš na každého, kdo se na mě jenom usměje." Jak tohle může říkat a jak se mnou může takhle mluvit? Vůbec o tom nic neví, tak nevím, proč se takhle chová.

„To není pravda. Prostě si tě hlídám." Znovu na mě zařval, měla jsem toho tak akorát dost. Vzala jsem ten mobil a típla mu to. Šla jsem ven, mobil dala na stůl a skočila do bazénu, protože jsem se potřebovala zchladit.

„Co se stalo?" zeptal se Jeremy, když jsem vyplavala na hladinu.

„Nic," odsekla jsem a znova se potopila.

„Volá ti Matt," oznámil mi můj bratr.

„Nemluvila si s ním teď?" zeptala se Bonnie.

„Mluvila, típni to," poručila jsem a plavala ke břehu.

„Dobře." Vzala to a típla to. Po chvíli ke mně přišel Jeremy.

„Mám ti ho dát."

„Nechci s ním mluvit."

„Nechce s tebou mluvit." Jeho odpověď jsem neslyšela, ale Jeremy to dal nahlas. „Můžeš s ní mluvit. Už má telefon."

„Můžeš mi kurva říct, proč si mi to položila?" zařval na mě.

„Protože se chováš jako debil. Až se uklidníš, tak zavolej, jinak už nevolej. Nazdar," rozloučila jsem se a znova to típla.

„Co se mezi váma stalo?" zeptal se Jeremy.

„To je jedno," řekla jsem a šla pryč. Co si od toho Matt sliboval? To se chce se mnou hádat kvůli Damonvi a Stefanovi. Slyšela jsem za sebou kroky, ale neotáčela jsem se, protože jsem nikoho nechtěla vidět.

„Chci být sama," řekla jsem a ani se neotočila.

„Ale já nechci, abys byla sama," odpověděl mi Damonův hlas a zezadu mě objal. Ruce mi dal na břicho a hlavu si položil na mé rameno. „Co se stalo?" zeptal se potichu.

„Nechci se o tom bavit."

„A co chceš dělat?" zeptal se. Vymotala jsem se z jeho sevření a otočila se na něj. Podívala jsem se mu do očí a potom se podívala na jeho rty a to byla chyba. Protože jsem hrozně toužila po tom, aby mě políbil. Toužila jsem po tom hrozně hodně a nemohla jsem si pomoct. Začala jsem se k němu přibližovat, ale ozvalo se za námi odkašlání, což nás vyrušilo.