Zakázaná láska (Delena)

18. kapitola

Rychle jsem od něj odskočila a podívala se na našeho narušitele. Byla to Bonnie.

„Nechtěla jsem vás rušit, ale musím s tebou mluvit," vysvětlila a ukázala na mě.

„Jasně, nechám vás," ozval se Damon a šel pryč.

„Co se stalo?" zeptala jsem se.

„Pořád nám volá Matt, je rozzuřenej a chce s tebou mluvit. Řval na nás, ať mu řekneme, kde Damon se Stefanem bydlí."

„Řekli jste mu to?" zeptala jsem se potichu.

„Ne, to jsme nemohli. Chceme si to tu užít a Matt by to zkazil," odpověděla a šla ke mně.

„Byl hodně naštvanej?" zeptala jsem se.

„Ano, co se mezi váma stalo?" zeptala se a objala mě.

„Vyčítal mi, že jsem u Damona a Stefana, že nechce, abych se s nima kamarádila, že vidí, jak se na mě koukají, že po mě jedou a on nechce, abych se s nima bavila. Hrozně zuřil, když se dozvěděl, že jsme u nich a nechtěl se mnou vůbec řešit to, že jsme jenom kamarádi. Radši jsem mu to típla, dřív, než by řekl něco, co by ho mrzelo a on potom volal Jeremymu. Sama si slyšela, jak se se mnou bavil. Jak na mě řval. Prostě jsem s ním nechtěla mluvit. Choval se hrozně."

„Já vím, měla by ses rozhodnout správně. Nechat ho jít a být s Damonem, kdybych vás nevyrušila, tak by to byl váš další polibek."

„Já nemůžu, koukej se, jak se chová teď a to jsme pořád spolu, jak si myslíš, že se bude chovat, až se s ním rozejdu a budu s Damonem? Co si myslíš, že asi udělá? Co asi udělá mně?" zeptala jsem se a už měla na krajíčku.

„Nic ti neudělá. O to bych se s ostatníma postarala. Nikdy by ti neublížil. To jak na tebe řval už je přes čáru. Myslím si, že Jeremy to jen tak nenechá," pevněji mě stiskla.

„Já to nemůžu skončit, prostě to nejde," řekla jsem a po tváři mi stekla první slza.

„Ale můžeš a taky to uděláš."

„Ne teď, prosím nenuť mě do toho a nikomu nic neříkej."

„Nebudu tě nutit, pojď, jdeme za ostatníma." Setřela mi slzy a usmála se.

„Dobře," zahákla jsem se do ní a společně s ní jsem šla zpátky k bazénu.

„Volal Matt," sdělil mi potichu Nick.

„Tak ho ignorujte, nechci s ním dneska mluvit, takže toho necháme a půjdeme do bazénu," rozhodla jsem se.

„Ale..." začal můj bratr, ale já mu skočila do řeči.

„Dneska ne, prosím, chci si to tady užít, nechci řešit Matta. Po dlouhé době se zase bavím a nechci, aby se na tom něco měnilo."

„Promluvíme si o tom doma," povolil po chvíli uvažování.

„Děkuju," poděkovala jsem a usmála se na něj.