Zakázaná láska (Delena)

22. kapitola

Pohled Eleny

„Slib mi, že to nikomu neřekneš," zašeptala jsem, protože jsem nechtěla, aby mě někdo slyšel.

„Slibuju." Taky mluvil potichu.

„Jak si dneska říkal o tom Mattovi, že mi vidíš na očích, že se ho bojím, tak si měl pravdu," přitiskla jsem se k němu, protože jsem se cítila víc v bezpečí. Kdyby nás někdo náhodou slyšel, tak jsem věděla, že budu v bezpečí.

„Nemusíš z něj mít strach, nic ti neudělá, slibuju," objal mě kolem pasu a přitiskl si mě k sobě blíž.

„Ty nevíš, čeho je schopný," zašeptala jsem potichu. Nepoznal jeho náladu, když se mu něco nelíbilo. To já už ji zažila a už ji zažít nechci.

„To je mi jedno, hlavně když budeš v bezpečí a on ti nic neudělá."

„To nebudu nikdy," prohlásila jsem smutně.

„Proč se s ním prostě nerozejdeš?" zeptal se mě a dál mě držel v náručí.

„Protože mám strach, co by mohl udělat mně, nebo tomu, kvůli komu se s ním rozejdu," pověděla jsem a schválně neřekla Damonovo jméno.

„A kdo to je?" zeptal se a já poznala, že se usmívá.

„Neřeknu," řekla jsem a taky se trochu pousmála.

„Znám ho?" ozval se znovu.

„Znáš," potvrdila jsem, ale jméno už mu teda nepotvrdím.

„Je to Tyler?" zeptal se. Možná, že když to potvrdím, tak toho nechá a nebude se dál vyptávat.

„Je," odpověděla jsem vážným tónem.

„Takže není, Nick?" zkusil po chvíli přemýšlení.

„Jak víš, že není?" nechápavě jsem se na něj podívala.

„Poznal jsem to, takže Nick?" usmál se.

„Jo," znovu jsem zalhala.

„Stefan?"

„Jo."

„Jeremy?"

„Jo, teda ne, vždyť je to můj bratr," opravila jsem se hned. Tak teď mě dostal, začal se smát.

„Já?" zeptal se a usmál se.

„Ne," zase jsem zalhala.

„Takže jo, poznal jsem to na tvých očích," znovu se usmál.

„Jak si na to přišel?" zeptala jsem se ho a podívala se mu do očí.

„Teď si mi to vlastně potvrdila, jestli si to uvědomuješ."

„Už zase jsem něco nerada potvrdila," uvědomila jsem si, že jsem to řekla nahlas.

„Co si potvrdila minule? To si nepamatuju," nechápavě se na mě díval.

„Protože jsem to nepotvrdila tobě, ale Jeremymu," vysvětlila jsem mu.

„Co si mu řekla?" zeptal se zvědavě.

„Nerada jsem potvrdila to, že jsme se spolu políbili."

„Aha, a co na to říkal?"

„Nic, jenom že je vidět, že jsem s tebou šťastná," usmála jsem se.

„A co si mu na to řekla ty?"

„Že už se to kvůli Mattovi nesmí nikdy opakovat."

„A co bys mu řekla teď?" díval se mi do očí a čekal na odpověď.

„To nevím, o tom jsem nepřemýšlela."

„Chtěla by sis ten polibek zopakovat?" zeptal se a dál se mi díval do očí.

„Možná," zašeptala jsem a podívala se mu na rty. Začala jsem se k němu pomalu přibližovat. Spojila jsem naše rty v jedny a užívala si ten polibek. Přetočil mě pod sebe a jednu ruku vsunul pod moje tričko. Prsty jsem mu zamotala do vlasů a dál ho líbala. Naše jazyky se pohybovaly ve stejném rytmu. Bylo to úžasné. Najednou se prudce otevřely dveře a někdo vlítnul do mého pokoje.