Zakázaná láska (Delena)

26. kapitola

„Budu s Mattem, ale jenom jako, jinak budu s tebou, ale budeme spolu potají, když nebude vědět, že se spolu scházíme, tak mi nic neudělá, ale musíme si dávat pozor."

„Co když ti něco zase udělá?"

„Neudělá, když si budeme dávat pozor."

„Mně se to stejně nelíbí."

„Buď spolu budeme takhle, nebo vůbec," vysvětlila a dál šla po chodbě.

„Slibuješ, že ti nic neudělá?" zeptal jsem se po chvíli ticha.

„Slibuju," usmála se.

„Tak dobře." Políbil jsem jí a pak už jsme šli do třídy pro věci, protože tak za dvě minuty má zvonit.

„Můžu mít ještě otázku?" zeptala se.

„Jasně."

„Vážně mě miluješ?" zeptala se nervózně.

„Vážně tě miluju, nejvíc na světě," usmál jsem se a stiskl jí ruku.

„Já tebe taky." Když zazvonilo, tak jsme se pustili, vzali si věci a každý zvlášť jsme šli na další hodinu. Sice jsme jí měli spolu, ale nechtěli jsme, aby nás spolu Matt viděl. Měla by z toho problémy a o to vážně nestojím. Jestli jí ještě jednou ublíží, tak už jí to nedovolím. Už se jí nesmí ani dotknout. Ne bez jejího souhlasu.

Teď máme matiku, takže tam budou všichni. Šel jsem do třídy, abych si mohl ještě promluvit s Elenou, ale už tam s ní byl Matt. Prošel jsem kolem ní a nenápadně ji pohladil po ruce, ani jsem se na ní radši nepodíval, protože bych ji musel od toho idiota odtáhnout.

„Bonnie, můžu mít otázku?" zeptal jsem se, když jsem byl ve svojí lavici a ona byla zase ve svojí.

„Podle toho jakou," odpověděla, když se na mě otočila.

„Ale nesmíš to nikomu říct, je to tajné," usmál jsem se na ní.

„Nikomu to neřeknu, tak co to je?"

„Dáš mi Elenino číslo, chci jí potom napsat, protože s ní potřebuju něco probrat."

„Tak zajdi o přestávce, nebo ti ho dám o hodině, aby ostatní neměli podezření, hlavně Matt."

„Děkuju," usmál jsem se na ní.