Zakázaná láska (Delena)

6. kapitola

Pohled Eleny

První hodinu jsme měli fyziku. Tam jsme měli dvě lavice u sebe, takže si můžu sednout ke Caroline. Když jsem přišla do třídy, byla volná jenom jedna lavice, protože u Caroline seděl Stefan, Damon tu ještě nebyl, že by šel na jinou hodinu? Aspoň, že tak, určitě na mě bude naštvaný. Sedla jsem si do lavice a čekala na učitele, když zazvonilo, tak do třídy přiběhnul Damon.

„Ahoj, můžu k tobě?" zeptal se, když přišel ke mně.

„Ahoj, jestli chceš," usmála jsem se na něj. Bonnie tu nebyla a Caroline seděla moc daleko, takže si nemám s kým povídat, teda jenom s Damonem. Do třídy přišel učitel, tak jsme si stoupli.

„Sedněte si," usmál se na nás, takže jsme si sedli.

„Můžu se tě na něco zeptat?" ozval se Damon.

„Jasně," usmála jsem se na něj.

„Dneska si napíšeme test," ozval se učitel a vyrušil nás.

„Vždyť jsme ho psali minulou hodinu," otočila jsem se na učitele.

„To je pravda, ale dopadlo to hrozně, takže si ho napíšeme znova."

„Takže se ty známky nepočítají?" zeptala jsem se s úsměvem. Vím, že jsem měla za pět, protože jsem odevzdala prázdný test a dneska to dopadne stejně.

„Počítají, dneska si můžeš vylepšit známku."

„Tak to nehrozí."

„Tak si jí vylepšíš po testu," řekl a začal nám rozdávat testy.

„Už se těším," pronesla jsem potichu a vzala si od něj test a podepsala se.

„Máte na co." To mě slyšel?

„Tak co si potřeboval?" pošeptala jsem Damonovi do ucha.

„Ty chodíš s tím Mattem co?" pošeptal mi nazpátek.

„Proč?" podívala jsem se na něj.

„Jen tak," usmál se a podíval se na test.

„Mě to zajímá, tak mi to řekni," naléhala jsem na něj a taky si začala číst otázky v testu.

„Matt mi včera něco říkal."

„Co ti řekl?" otočila jsem se na něj a čekala na odpověď.

„Prý mám dát od tebe ruce pryč a nemám se s tebou bavit."

„Nemá ti co rozkazovat a rozhodovat za mě, když se s tebou budu chtít kamarádit, tak to udělám a jemu to může být jedno," zavrčela jsem naštvaně, ale pořád jsem mluvila potichu.

„Neruším vás? Píšete test, takže se nebavte," zařval naštvaně učitel. Co ho žere? Stejně to ani jeden z nás neumí.

„Máš tam něco?" zeptala jsem se po chvíli ticha.

„Ne, ty?" podíval se ke mně.

„Ne, nevěděla jsem, že se píše."

„Ticho."

„Pane učiteli, Damon by psát neměl," ozvala jsem se za něj.

„A to jako proč?"

„Protože k nám včera přestoupil, takže neví, co probíráme," usmála jsem se na něj.

„On nemá pusu, aby se ozval sám?"

„Na co by to měl říkat, když už jsem to řekla já?"