Zakázaná láska (Delena)

12. kapitola

„Můžeš mi říct, co to má znamenat?" zeptal se Matt, když hodina skončila.

„Nic, Bonnie to myslela ze srandy, neřeš to," odpověděla jsem a dala mu pusu.

„Ze srandy píše tvoje jméno k Salvatorovi?" zeptal se nabroušeně.

„Vymýšlela různé páry. Napsala mě ještě k Tylerovi, dokonce i k Jeremymu," usmála jsem se a objala ho.

„Takže si kvůli tomu nemám dělat obavy?"

„Nedělej. Vždyť jsem s tebou ne?" usmála jsem se na něj.

„Dobře, takže se vážně nic neděje?"

„Neděje," ujistila jsem ho, i když to nebyla pravda. Děje se, ale to nechci řešit. Mezi mnou a Damonem nikdy nebude nic víc než přátelství.

„Dobře, věřím ti, tak mě prosím nezklam," prosil a znovu mě políbil.

„Nezklamu. S Damonem jsme jenom kamarádi, nic víc, nic míň."

„Tak pojď, doprovodím tě na další hodinu." Ruku v ruce jsme šli na biologii, Matt měl teďka jiný předmět, takže se mnou ve třídě nebude. Naštěstí, musím mluvit s Bonnie.

„Děkuju za doprovod," usmála jsem se na něj. Naklonil se ke mně a dal mi rychlou pusu.

„Nemáš zač. Rád bych se tu s tebou líbal celý den, ale musím do třídy." Dal mi pusu a pak mě pustil. Šla jsem do třídy.

„Bennetová, kvůli tvým papírkům jsem měla málem u Matta průser," vyštěkla jsem naštvaně, když jsem si sedla a místo.

„Tak to mě mrzí," nahodila provinilý tón.

„Nemrzí, chceš, abych to s ním skončila."

„To je pravda," přiznala nakonec.

„Ale to se nestane, protože já ho miluju a ty s tím nic nenaděláš," řekla jsem, i když to nebyla pravda.

„Už máš zase ten pohled," posmutněla Bonnie.

„Jakej?" nechápavě jsem se na ní podívala.

„Ten co si měla poslední rok, který dneska ráno zmizel, tak už je tam znova," smutně se na mě podívala.

„Nechcete si všichni tyhle kecy strčit někam? To jste se na mě všichni domluvili, že melete pořád to samé? Dan mi tohle taky říkal, Jeremy taky. Kdo další mi to ještě řekne?" zeptala jsem se naštvaně.

„Zřejmě ten, který to uvidí, kterej tě zná a viděl tě před několika lety a dneska ráno. Ty ti to ještě řeknou, protože je to pravda." Taky byla naštvaná, ale já byla víc. Jak si dovoluje tohle říkat?

„Strč si tu svou pravdu někam," vstala jsem a šla pryč. Ve dveřích jsem potkala učitele.

„Eleno, už zvonilo," zastavil mě učitel.

„Mně je nějak špatně, za chvíli přijdu," vymluvila jsem se a utekla na záchody. Zkontrolovala jsem všechny kabinky a pak se na sebe podívala do zrcadla. Měla pravdu, byla tam zase tamta Elena, ale já nevěděla, co s tím mám dělat. Sesunula jsem se podél zdi k zemi.