Zakázaná láska (Delena)

20. kapitola

„Slib mi, že se dneska s Mattem neuvidím."

„Slibuju, jestli chceš, tak můžeš zůstat u nás nebo to nějak vymyslíme," usmál jsem se a znovu jí objal.

„Mám strach, co když se něco stane?" zeptala se a podívala se mi do očí. Po tváři jí stekla jedna slza, kterou jsem palcem setřel.

„Nic se nestane, neměj strach."

„Děkuju, ale já dneska u vás spát nemůžu, rodiče by zuřili."

„Tak to vymyslíme jinak."

„Dobře."

„Komu z vás Matt nevolal?" zeptal jsem se.

„Mně," ozval se Stefan.

„Na tebe ani nemá číslo," odpověděl jsem a podíval se na ostatní.

„Takže všem volal, ale ty bys nám mohl pomoct. Jdeš do toho s náma?" zeptal jsem se svého bratra.

„Jasně."

„Takže ostatní ti dají číslo na Matta a ty si s ním jakoby domluvíš schůzku v Grillu, že sebou vezmeš Elenu, která o ničem nebude vědět, aby si s ní mohl popovídat," vysvětlil jsem mu svůj plán.

„To mu mám jít rovnou do pasti? Geniální plán," odfrkla si Elena.

„Ty tam samozřejmě nepůjdeš, ani brácha ne, ale Matt je určitě u vašeho domu a takhle ho odlákáme. Já tě pak odvezu, a když ho nepustíš domů, tak se tam nedostane."

„Takže už jedeme domů?" zeptal se Jeremy.

„Musíme, za chvíli určitě přijedou jejich rodiče a oni o nás nevědí, takže musíme a třeba někdy příště můžeme zase přijít. Teda jestli nás tu kluci budou chtít," usmála se na mě Elena.

„To je snad jasné, takže jdeme volat tomu Mattovi?" usmál jsem se na ostatní.

„Jo, co mu mám teda říct?" zeptal se Stefan.

„Řekni mu, že jsou u nás, a že tě tu nechceme, šel si kolem bazénu a slyšel si nás se o něm a Eleně bavit, že se pohádali, tak že bys jí třeba mohl nějak nalákat a vzít jí sebou do Grillu nebo něco takového," poradil jsem mu a vzal si Elenu do náruče.

„Co když to nevyjde?" zeptala se potichu.

„Vyjde to," usmál jsem se a pevněji jí stiskl. Taky jsem měl strach, že to prokoukne, ale to jí nesmím říct. Měla by ještě větší strach a to já nechci.

„Ale co když tam bude stejně stát?" podívala se mi se strachem do očí.

„Tak mu rozbiju držku," usmál jsem se a znovu jí k sobě přitisknul.

„To zase ne, nechci, abys měl kvůli mně problémy."

„Kvůli tobě je budu mít rád," mrknul jsem na ní.

„Jde se volat," ozval se Stefan, když už měl číslo.

„Ještě počkejte," doběhl jsem do domu pro papír a tužku.

„Na co to máš?" zeptal se Nick.

„Kdyby náhodou nevěděl, co má říct, tak mu poradíme," vysvětlil jsem s úsměvem.

„Fajn. Dej to hlavně nahlas," přikázal Jeremy.

„Dám." Dal telefon na hlasitý odposlech a čekal, až to zvedne. Zvednul to až na páté zazvonění.

„Prosím?" ozval se jeho naštvaný hlas a El se při tom tónu otřásla.

„Neměj strach," pošeptal jsem jí do ucha.

„Tady Stefan Salvatore."

„Co chceš?" zeptal se ještě víc naštvaně.

„Chtěl jsem s tebou něco probrat."

„Co chceš?" zeptal se a čekal na odpověď.

„Myslím, že už víš o tom, že je u nás Elena."

„To vím no."

„Všichni jsou u bazénu a mě tam tak trochu nechtěli," začal vysvětlovat.

„To se mám jít za tebe přimluvit nebo co?"

„To ne, jenom jsem slyšel, jak se ostatní o tobě a o Eleně baví, že jste se pohádali a tak. Slyšel jsem toho hodně, tak mě napadlo, že bych ti to mohl dneska v Grillu říct a nenápadně bych sebou vzal i Elenu, třeba bych řekl, že potřebuju poradit nebo něco a vzal ji sebou."

„Co z toho budeš mít?" zeptal se Matt a už neměl tak naštvaný hlas. Stefan se na nás podíval, protože nevěděl, co má odpovědět. Podíval jsem se na Elenu a pozvednul obočí. Vzala si do ruky papír s tužkou a něco rychle napsala. Ukázala to Stefanovi a ten to začal číst.

„Nechci, aby skončila s mým bratrem."

„Dobře, za jak dlouho se tam sejdeme?" odpověděl Matt po chvíli přemýšlení. Teda jestli vůbec myslí.

„Za deset minut, jdu to domluvit s Elenou a pak se tam sejdeme," domluvil to Stefan a podíval se na mě. Zvednul jsem palec nahoru a usmál se na něj. Poprvé v životě, co mi s něčím pomáhá. To je zázrak.

„Dobře, hlavně jí přiveď. Musím si s ní promluvit."

„Jasně. Zatím čau." Rozloučil se a típnul to.

„Co když tam nebude?" zeptala se Bonnie.

„Musíme to nějak zjistit. Třeba by tam mohl Caroline s Nickem a Stefanem jít a zjistit to," napadlo mě.

„Fajn, tak my jedeme a pak vám dáme vědět," usmál se Nick a společně odešli.

„Neboj se, to vyjde," povzbudivě jsem jí stisknul ruku.

„Já vím, ale co zítra ve škole?"

„To nějak dopadne, teď pojeď, ať to stihneme." Za ruku jsem jí vzal do auta. Jeremy s Bonnie šli za námi v těsném závěsu. Když jsme jeli k ní domu, tak El byla hrozně nervózní. Položil jsem jí ruku na stehno a stisknul jí ho, aby věděla, že tu není sama. Podívala se na mou ruku a pak ji přikryla tou svojí.

„Psala Caroline, že Matt už je v Grillu, ale už je nervózní, takže možná odejde," oznámila nám Bonnie.

„Musíme si pospíšit," oznámil jsem vážně a šlápnul jsem na plyn.

„Děkuju," poděkovala Elena, když jsme přijeli k jejich domu.

„Nemáš zač, zítra to bude dobré."

„Já vím," usmála se. Vzal jsem jí za ruku.

„Nic se ti nestane, nedovolím mu, aby se na tebe jenom špatně podíval. Slibuju."

„Děkuju. Musím jít."

„Potom si napíšeme," usmál jsem se.

„Ahoj," úsměv mi opětovala a potom vystoupila z mého auta. Jel jsem zpátky k nám domů. Stefan i rodiče už tam byli, takže jsem šel k nim.

„Ahoj," pozdravil jsem a sednul si k bazénu. Vzpomněl jsem si, jak mě do něj Elena stáhla, kvůli tomu, že jsem jí tam hodil. To jsem ještě nevěděl o tom, jak Matt vyváděl a neseřval jí. Neměla z něj ještě strach a všechno ostatní.

„Jak si dopadl?" zeptal se Stefan.

„Skvěle, všechno šlo dobře," usmál jsem se na něj a pak se znovu díval do vody. Po chvíli jsem vstal a šel do svého pokoje, abych se podíval na biolu, ze které zítra píšeme.