Zakázaná láska (Delena)

19. kapitola

Pohled Damona

„Chcete něco k pití?" zeptal se můj bratr.

„Jo," potvrdili postupně všichni.

„El, pomůžeš mi?" zeptal se Eleny. Chtěl jsem něco namítnout, ale Bonnie mi naznačila, ať jí nechám jít, tak jsem to udělal. Možná to není dobrý nápad.

„Jasně." Bonnie čekala, až odejdou a pak spustila.

„Musíme něco vymyslet s Mattem," vyhrkla potichu, aby nás Elena náhodou neslyšela.

„To musíme, viděli jste, jak na ní ten kretén řval?" zeptal jsem se trochu nahlas.

„Ticho, nesmí nás slyšet," klidnila mě Bonnie.

„Nic s tím neuděláme, dokud si bude nalhávat, že ho miluje," vydechla potichu Car.

„Ale ona ho nemiluje," odporoval Nick.

„Nechce si to přiznat," odpověděla Caroline.

„Už si to přiznala," prozradila potichu Bonnie.

„Kdy?" zeptal se Jeremy.

„Před chvílí, řekla mi to."

„Rozejde se s ním teda?" zeptala se potichu Car.

„Ne, nechce se s ním rozejít."

„A to jako proč?" zeptal se naštvaně Jeremy.

„Protože má strach."

„Z čeho?" ozval jsem se po dlouhé době.

„Z Matta, viděl si, jak se s ní bavil a ona má strach, co by jí mohl udělat, kdyby se s ním rozešla a byla by s tebou."

„Se mnou?" zeptal jsem se a byl jsem šťastný i naštvaný zároveň. Kvůli tomu debilovi se mnou nebude, ale něco ke mně cítí a to je dobré znamení.

„Jo, je s tebou šťastná. Líbíš se jí, a kdyby nebylo Matta, tak jste dávno spolum" vysvětlila a smutně se na mě usmála. Nemohl jsem tomu uvěřit.

„Tak co uděláme s Mattem?" ozval se Nick.

„To ještě nevím, ale musíme Elenu chránit. Nesmí s ním být sama," řekl Jeremy.

„Ani se k ní nepřiblíží," procedil jsem naštvaně skrz zuby, ale pořád jsem mluvil potichu.

„To nejde, nesmí se dozvědět, že je něco špatně. Elena si to s ním buď vyřídí, nebo to ukončí. To už je na ní. S tím jí nepomůžeme," ozvala se Bonnie.

„A to se mám jako koukat na to, jak je poblíž a kdykoliv jí může ublížit?" zeptal jsem se naštvaně.

„Damone, nemůžeme s tím nic dělat. Prostě to nesmíme prozradit, takže ji budeme kontrolovat z povzdálí," vysvětlila Bonnie.

„To nemůžeš myslet vážně," vyštěkl jsem naštvaně. Jak se na to můžu jenom dívat?

„Co řešíte?" zjišťovala Elena.

„Nic," odsekl jsem naštvaným tónem.

„No tak, co tě tak vytočilo?" zeptala se potichu a pohladila mě po tváři.

„Já vlastně ani nevím, je toho tak trochu víc," odpověděl jsem už normálním tónem a přitiskl svou tvář více do její dlaně. „Promiň, že jsem na tebe před tím tak vyjel."

„To je v pohodě," usmála se, objal jsem jí kolem pasu a přitáhnul si jí blíž k sobě.

„Tady máte tu limonádu," vyrušil nás Stefan.

„Děkujeme," poděkovala Bonnie a při tom se dívala na nás dva.

„Eleno, to co se stalo s tím Mattem. Už se to nikdy nestane, to ti slibuju," zašeptal jsem jí do ucha a dál jí držel.

„Děkuju, ale s tím nemůžeš nic dělat," prohlásila smutně.

„Ale můžu a já to taky udělám."

„Tohle musím zvládnout sama," vydechla smutně.

„Nejsi v tom sama, máš mě a ostatní."

„Já vím. Slíbíš mi něco?" zeptala se a podívala se mi do očí.

„Jasně, jenom co budeš chtít," usmál jsem se a čekal, co bude chtít.