Zakázaná láska (Delena)

23. kapitola

Rychle jsem se od Damona odtáhla a podívala se na člověka, který sem přišel. Byl to Matt. Do prdele! To nedopadne dobře.

„Co si myslíte, že tu teď děláte?" zařval na nás, chytil Damona a hodil s ním pryč. Damon se chtěl zvednout, ale to už mu jí Matt znova ubalil.

„Nech ho, prosím," zaječela jsem na něj, ale on mu dal ještě jednu. „Nech ho jít, nech ho odejít. Prosím. Jenom mu neubližuj." Rychle jsem k nim běžela a stoupla si před Damona.

„Okamžitě. Odsud. Vypadni," zařval na Damona Matt. Každé slovo zařval zvlášť. Damon se zvednul a stoupnul si přede mě.

„Ona půjde se mnou," procedil naštvaně skrz zuby.

„Damone, jdi," poručila jsem mu potichu. Nechci, aby mu Matt něco udělal.

„Bez tebe nejdu," odsekl a nahmatal mou ruku.

„Potom ti napíšu, teď jdi nebo to bude ještě horší," přemlouvala jsem ho.

„Eleno," otočil se na mě.

„Prostě jdi," nařídila jsem a ustoupila mu z cesty, aby mohl odejít.

„Pak se zastavím."

„Radši ne, zítra," hraně jsem se usmála. Ještě chvíli se na mě díval a pak odešel.

„Jestli jí něco uděláš, tak si mě nepřej," vyhrožoval před tím, než odešel pryč. Když jsme slyšeli, že práskly dveře, tak šel Matt ke mně.

„Jak ses sem dostal?" zeptala jsem se a začala couvat.

„Zapomněli jste zamknout." Šel ke mně a já pořád couvala. Najednou jsem za sebou cítila dveře a neměla kam couvat.

„Matte," zaprosila jsem potichu.

„Co jste to tu jako předváděli? Můžeš mi to nějak vysvětlit?" zeptal se a vzal mě za paži a zmáčknul jí.

„To bolí, pusť mě," prosila jsem potichu a trochu sykla bolestí.

„Víš, jak bolelo mě vás takhle vidět?" zeptal se a zmáčknul mě ještě víc.

„Matte, prosím, nech mě být. To hrozně bolí," vzlykla jsem a po tváři mi stekla první slza. Proč má takovou sílu?

„Mě to taky bolelo, ale mám pro tebe návrh. Přestaneš se s tím debilem stýkat a na tohle zapomeneme. Zapomenu na to, že jsem vás tu spolu načapal, ale ty už se s ním nikdy nebudeš bavit. To je moje podmínka."

„Vždyť je to kamarád," namítla jsem potichu.

„To jsem viděl, buď ber, anebo to špatně skončí pro vás oba."

„Dobře, souhlasím," odsouhlasila jsem potichu.

„Ještě jednou vás spolu uvidím a něco se vám stane a ty víš, že jsem toho schopný, takže ještě jednou a já ho klidně zabiju, protože když tě nemůžu mít já, tak ani nikdo jiný," zařval na mě.

„Já vím," potvrdila jsem a po tváři mi začaly stékat další slzy.

„Pamatuj, jenom jednou," připomněl, než odešel. Sesunula jsem se podél dveří k zemi a začala brečet. Proč se tohle děje? Proč zrovna mně? Proč jsem si s ním vůbec začala? Dřív byl jinej, ale teď se chová hrozně a já s tím nemůžu nic dělat. Slyšela jsem prásknout dveře, tak jsem rychle setřela slzy, upravila se a šla si lehnout do postele. Podívala jsem se na svoji ruku, byla celá rudá, tak jsem si ještě vzala mikinu, aby to náhodou nikdo neviděl a znovu si lehla do postele.