Zakázaná láska (Delena)

30. kapitola

„Co to mělo znamenat?" zeptal se Nick.

„Co by?" Sednul jsem si vedle něj a díval se před sebe. Nemám náladu teď řešit Matta, ale vím, že to musíme vyřešit a něco s ním udělat.

„To s tím Mattem, modřinou, ta pusa a to ostatní," objasnila mi to jeho blonďatá přítelkyně.

„Nic, na modřinu se zeptejte Eleny, prostě pusa a pod tím ostatním nevím, co si mám představit," odpověděl jsem na to jednou větou a dál se díval před sebe. Snažil jsem se přijít na to, co s ním udělat. Nesmí jí už nic udělat. Není s ním šťastná a je na mě, abych s tím něco udělal.

„Damone, nebudeme se ptát Eleny. Proč jí tu modřinu udělal?" vypálil na mě znova Nick.

„Kvůli mně, spokojený? Je to kvůli mně," naštvaně jsem vstal a začal pochodovat po místnosti.

„Jak to myslíš?" nechápavě se na mě dívali.

„Protože nás spolu načapal, načapal nás spolu v posteli."

„Ty sis to rozdával s mou sestrou?" vypálil na mě naštvaně Jeremy. Tohle bude ještě zajímavý.

„Samozřejmě že ne, jenom jsme se spolu líbali a on nás načapal. Nevěděli jsme, že je to on. Mysleli jsme si, že to jsi ty nebo její rodiče, ale on nás nenapadl. Pak se to nějak zvrtlo, Elena chtěla, abych odešel, protože jsem to nechtěl ještě zhoršit, tak jsem radši odešel. On jí potom vyhrožoval, že už se se mnou nesmí dál stýkat a bavit. Nesměla to nikomu říct, protože by jí ublížil znova, ale já na to přišel a dohodli jsme se, že se od sebe budeme naoko držet dál, aby už neměl důvod jí dál ubližovat, takže spolu vlastně potají chodíme," odpověděl jsem jim ve zkratce. No tak dobře, v hodně dlouhé zkratce, to musím uznat.

„Ale co ten Matt?" ozvala se po chvíli Bonnie.

„Nevíme, to jsme ještě nevymysleli, ale musíme s ním něco udělat. Nemá to v hlavě v pořádku, chová se jako blázen. Prostě s ním musíme něco udělat, nebo jí zase ublíží a to nesmíme dopustit," rozhodnul jsem nakonec. Prostě jí už nesmí nic udělat.

„To je jasný, ale co s tím udělat?" ozval se můj bratr.

„Nevím, ale něco musíme, takhle už to dál nejde." Slyšeli jsme cinkání klíčů v zámku, tak jsme radši ztichli.

„Před rodiči ani muk," zašeptal Jeremy a my přikývli.

„Je někdo doma?" ozval se ženský hlas.

„Jsme tady," odpověděl za nás všechny Jeremy.

„Ahoj, je Elena už doma?" Před námi se objevily dvě postavy.

„Jo, přivezli jsme ji," odpověděla Bonnie.

„Nemohli jsme pro ni dojet, nedali nám volno ani jednomu."

„Damon jí nechal u Davida v ředitelně, takže neseděla ve třídě," usmál se na ně jejich syn.

„To jsme rádi, jsem Miranda a tohle můj manžel Grason," usmála se ta žena a podala mi ruku, kterou jsem přijal. Vzal jsem ji do ruky a políbil ji na hřbet dlaně.

„Jsem Damon a tohle můj bratr Stefan. Moc rádi vás poznáváme." S jejich tátou jsem si jenom podal ruce.

„Děkujeme, že si Eleně pomohl," usmál se ten muž.

„Rádo se stalo, pane Gilberte. Na vaší dceři mi záleží, takže jsem jí pomohl rád."

„No nic, my jdeme nahoru, chceme se učit." Jeremy vzal Bonnie za ruku a chtěl jít nahoru.