Zakázaná láska (Delena)

29. kapitola

„Uhni nám z cesty, není jí dobře, takže ji chci vzít domu," řekl jsem a snažil se projít kolem něj, ale on mi to nedovolil.

„Vezmu ji tam já, takže mi ji dej." Nastavil ruce a čekal, až mu ji dám.

„Jestli si myslíš, že ti ji dám, tak se mýlíš." Natáhnul se a dal mi pěstí. Kdybych v ruce nedržel Elenu, tak bych udržel rovnováhu, ale s ní mi to nešlo. Zakolísal jsem se a začal padat. Elenu jsem měl pořád v náruči a snažil jsem se o to, aby nespadla. Když jsem dopadl na zem, tak jsem zkontroloval, jestli je v pohodě. Matt se natáhnul a chytil ji za tu bolavou ruku a zvednul ji.

„Jak jsem řekl, nech ji bejt," vyštěkl a dál jí mačkal.

„Matte, to bolí," protestovala Elena a snažila se mu vymanit.

„Nehrab na ni," vstal jsem a šel k němu, abych si ji mohl vzít zpátky k sobě.

„To ty na ni nehrab," zařval na mě.

„Jenom ji vezmu domů, stejně tam jedu kvůli doučování, tak nevím, proč bych ji nemohl vzít. Ještě včera jsme byli kamarádi, takže mi na ní záleží."

„Je to moje přítelkyně. Já ji mám vzít domů," zařval na mě a dál ji držel za tu ruku.

„Proto jí ubližuješ? Nevidíš, že ji to bolí?"

„Mě taky bolí vidět vás dva spolu a to nikoho nezajímá." Dál na mě řval.

„Pusť ji," ozval se za mnou Jeremyho hlas. Otočil jsem se a viděl tam všechny.

„Můžu jí držet, je to moje přítelkyně, takže do toho nekecejte," zařval a ještě pevněji utáhnul to sevření.

„Matte, buď rozumnej, podívej se na ni. Copak chceš, aby trpěla?" zeptal jsem se klidně, i když jsem mu právě teď chtěl dát přes hubu, ale to nesmím. Nesmím to ještě víc zhoršit.

„Já taky trpím a nikoho to nezajímá."

„Ale zajímá. Máš spoustu přátel, kterým se můžeš svěřit. Nemusíš jí ubližovat." Dál jsem na něj mluvil.

„Mě to bolí víc než ji," zařval naštvaně a pevněji ji stisknul. Vždyť jí tu ruku rozdrtí. Eleně po tváři stekla první slza.

„Ale ty z té bolesti nemáš modřinu skoro přes půlku ruky," zařval jsem na něj. Nemá cenu s ním mluvit v klidu. Stejně to nepomůže.

„Ta modřina zmizí, ale moje srdce krvácí a to se nikdy nezpraví." Řvali jsme tam na sebe jako dva idioti.

„Nech ji být, není jí dobře, prostě ji nech, aby mohla jít domů, a v pondělí si o tom promluvíte," řekla klidně Bonnie, ale bylo na ní vidět, že o ni má strach.

„Nikam nepojede s tímhle debilem, to mu nedovolím, nedovolím mu, aby s ní byl místo mě. Nikdo ji nesmí mít kromě mě," řval na nás.

„Já s ní nikam nepojedu, domů ji vezme Jeremy a ostatní, ale nech ji jít. Prosím, jestli ji miluješ, tak jí neubližuj," uklidňoval jsem ho.

„Ty se k ní už nikdy nepřiblížíš, je ti to jasné?" zařval na mě.

„Je mi to jasné, ale už jí neubližuj, kvůli ní."

„Jednou tě s ní uvidím a nepřejte si mě ani jeden," zařval a pak ji pustil. Chtěl jsem ji obejmout, ale on mi to nedovolil. „Varuju tě, ani se ji nedotkneš."

„Dobře," řekl jsem a uvolnil jí cestu, aby mohla jít za ostatníma.

„Damone, ale co to doučování?" zeptal se Jeremy.

„Nevím."

„Žádný nebude," zařval na nás.

„Ale já ho potřebuju. V pondělí píšeme a já to potřebuju vysvětlit."

„Budu v Jeremyho pokoji a do jejího pokoje ani nevkročím, slibuju," slíbil jsem a díval se na Elenu.

„Jestli tě u ní uvidím, tak si mě nepřej a myslím to vážně."

„Dobře, teď je nech projít, ať může jít do postele a vyležet to. Prosím," řekl jsem prosebně. Uhnul jim z cesty, takže mohli projít a šli rovnou k Eleninu autu. Jeremy ji nesl v náruči a pak ji položil na místo spolujezdce. Pak nasednul do auta na místo řidiče a odjel pryč. Ostatní jeli za ním. Chtěl jsem jít ke svému autu a jet za nimi.

„Jenom se na ní podíváš a schytáte to oba dva, je ti to jasné?" výhružně se na mě díval.

„Proč ti tolik vadí, že bych se na ní jenom podíval?" vyjel jsem na něj. Elena už tu není, takže si na něj můžu dovolovat. Nechtěl jsem, aby ještě víc trpěla tím, že na něj budu řvát, ale teď tu není.

„Jak jsem řekl, jenom se na ni podíváš a neskončí to jenom jednou modřinou na ruce, ale něčím jiným."

„Ty si takovej debil. Jak můžeš bejt tak bezcitnej a při tom chodit s tak úžasnou holkou jako je Elena? Ty si ji nezasloužíš. Chováš se k ní jako k hadru."

„Já se k ní nechovám jako k hadru, ale nelíbí se mi, jak se kolem ní motáš."

„Protože se s ní bavím, tak ji kvůli tomu budeš mlátit? Jak geniální," zařval jsem na něj.

„Přesně tak, dokud se kolem ní budeš motat, tak ji budu mlátit, třeba si to oba příště rozmyslíte."

„Ty by sis měl někam zajít. Jsi blázen a nic víc. Podívej se, jak se chováš. Ona je lidská bytost, která má city. Víš, jak se musí cítit? Když se k ní budeš chovat takhle, tak jediné, čeho tím docílíš je to, že tě bude nenávidět a bude z tebe mít strach. Ničeho jiného nedocílíš," řval jsem.

„Radši ať se mě bojí, než aby byla s někým jiným." Šel jsem k němu a dal mu pěstí.

„Snad se ti jednou rozsvítí a ty se nebudeš chovat jako debil," řekl jsem a šel k autu.

„Nebudu se tak chovat, až mi přestaneš dolejzat za holkou," stihnul na mě zařvat dřív, než jsem si sednul do auta a vyjel směrem k Eleninu domu. Přijel jsem tam a zazvonil na zvonek. Otevřela mi Bonnie.

„Můžeš nám to vysvětlit," řekla naštvaně.

„Nevím, co vám mám vysvětlovat," odpověděl jsem a vešel dovnitř.

„Co to mělo znamenat s tím Mattem a tou modřinou?"

„To se zeptejte jeho, kde je Elena?"

„U mě v pokoji, nesmíš chodit k ní, tak jsme ji dali ke mně," ozval se hlas jejího bratra, když sešel dolů.

„Musím ji vidět."

„Nejdřív nám to vysvětli, tu modřinu, co má na ruce ji udělal on?" zeptala se zděšeně Caroline.

„Jo, ale teď mě nechte, ať můžu jít za ní." Prošel jsem kolem nich a šel za ní. Ostatní šli za mnou. Vešel jsem do pokoje a šel k posteli.

„Moc mě to mrzí," řekla smutně Elena.

„Ty za to nemůžeš," políbil jsem jí a pak si lehnul vedle ní. Ostatní za sebou zavřeli a šli dolů.

„Co jste tam řešili?" zeptala se potichu a přitiskla se ke mně blíž.

„To si nechám pro sebe, tebe nebudu zatěžovat. Prospi se." Dal jsem jí pusu do vlasů. Chtěla něco namítnout, ale já jí umlčel polibkem. „Neřeš to a spi."

„Dobře," uvelebila se v mém náručí a pak usnula. Po chvíli jsem se sebral a šel za ostatníma dolu.