Zakázaná láska (Delena)

Bonus

„Táži se vás, Damone Salvatore, berete si zde přítomnou Adrianu Montgomeriovou za svou právoplatnou manželku a budete s ní v bohatství a chudobě, při zdraví a nemoci dokud vás smrt nerozdělí?" zeptal se kněz v kostele.

„Ano," odpověděl Damon. Sledovala jsem je se slzami v očích. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem brečet. Prostě mi to nedalo. Nešlo to zastavit.

„Táži se vás, Adriano Montgomeriová, berete si zde přítomného Damona Salvatora za svého právoplatného manžela a budete s ním v bohatství a chudobě, při zdraví a nemoci dokud vás smrt nerozdělí?" zeptal se znovu, tentokrát hnědovlasé dívenky s modrýma očima.

„Ano," odpověděla Adriana.

„V tom případě, vás prohlašuji za právoplatné manžele, můžete si vyměnit prstýnky a pak smíte políbit nevěstu," usmíval se kněz.

„No tak miláčku, nebreč," tišil mě můj manžel. „Dopřej mu to štěstí," řekl a políbil mě na vršek hlavy.

„Vždyť víš, že pro našeho syna chci jenom to nejlepší, Damone, prostě mám hroznou radost," usmála jsem se na něj. Ano, dneska se žení náš devatenáctiletý syn se svou přítelkyní, se kterou je už od svých šestnácti let. Přála jsem mu to, protože jí opravdu miloval a ona jeho taky. Čekají spolu děťátko a oba jsou z něho velmi nadšení.

Sice ze začátku z toho měli hrozný strach, ale s Damonem jsme je uklidnili a slíbili, že jim kdykoliv pomůžeme. Damon byl úplně stejný jako jeho otec. Vypadal přesně jako Damon, když jsme se spolu seznámili, je stejně starostlivý, a když si něco vezme do hlavy, tak to prostě získá. Stejně jako mě naháněl Damon a snažil se mě získat od Matta, tak stejně naháněl i náš syn Adrianu. Naštěstí její přítel nevyváděl jako Matt, takže ten rozchod neproběhl tak horce a její bývalí se ji nepokusil zabít v autě.

„Já vím, ale Miranda si o tebe dělá starosti, nechápe, proč při tak krásném okamžiku pláčeš," pošeptal mi do ucha a přitáhl si mě blíž do svého náručí.

Miranda je naše pětiletá dcera, která má něco z nás z obou. Po Damonovi má černé vlasy a po mě má hnědé oči. Je prostě kouzelná. Je chytrá, hrozně rychle všechno pochopí.

„Neboj, zlato, to jsou slzy štěstí," usmála jsem se na Mirandu a přitáhla si jí do náruče.

„Aha," řekla jenom a pak začala tleskat, stejně jako ostatní, když se Damon s Adrianou políbili. S Damonem jsme se k těm lidem přidali a začali tleskat. Vstala jsem a pak si začali postupně stoupat i ostatní. Když potlesk utichl, tak jsem se sebrala a společně s Damonem a Mirandou šla za nimi.

„Jsem za vás dva tak šťastná, jsem ráda, že jste spolu, snad budete tak šťastní jako já s Damonem," usmála jsem se a pak je objala. „Lepší holku si můj syn vybrat nemohl, jsem ráda, že si vybral právě tebe," pošeptala jsem Adrianě do ucha.

„Moc vám děkujeme, mám vás ráda jako vlastní rodinu," přiznala a z dojetí jí ukápla jedna slza.

„Teď už vlastně tvoje rodina jsme," řekla jsem a setřela jí slzu.

„Děkuju," usmála se. Přešla jsem ke svému synovi a objala ho. K Adrianě teď šel můj milovaný manžel.

„Jsem ráda, že sis vybral zrovna Adrianu, mám jí hrozně ráda," pošeptala jsem mu do ucha stejně, jako jsem před chvílí šeptala jeho novomanželce.

„Ona vás má taky ráda, má vás ráda jako rodinu, kterou ztratila. Říkala, že jí konečně zase našla a je za ní šťastná," odhalil mi to, co mi ještě neřekl.

„Až budete chtít s děťátkem pomoct, nebo ho pohlídat, vždycky za náma můžete zajít."

„Já vím, mám tě rád," řekl a pevněji mě objal.

„To já tebe taky, jsem za vás oba tak strašně moc šťastná," řekla jsem mu ještě jednou a pak jsem od něj odstoupila, aby mu mohli pogratulovat i ostatní lidé. Stoupla jsem si na stranu a čekala, až ke mně přijde Damon.

„Kdyby mi někdo někdy řekl, že budu ve stáří takhle šťastný, tak bych mu to nevěřil, protože jsem si myslel, že já nemám šanci mít takhle šťastný život, ale ty si mě přesvědčila o opaku," přiznal, když mě objal.

„Já bych taky nevěřila tomu, že budu někdy takhle šťastná, byla to dlouhá cesta, ale stálo to za to," políbila jsem ho na rty a pak se stulila v jeho pevné náruči.

„Kdyby ti někdo před lety řekl, aby ses kvůli mně s Mattem nerozcházela, poslechla bys ho? Chtěla by si to změnit?"

„Neposlechla, jediné co bych změnila, byla ta autonehoda, protože jste o mě měli hrozný strach, to jediné bych na tom změnila, jinak bych na tom nic neměnila," přiznala jsem mu.

„Já bych na tom změnil to, že by se k tobě Matt nepřiblížil na deset metrů, aby tě už nemohl mlátit a nemohl ti nic udělat," pošeptal mi do ucha.

„Mamy, myslíš, že si taky najdu takhle skvělého kluka, jako sis našla ty a Adriana? Myslíš, že taky budu takhle šťastná?" zeptala se mě naše dcera, když k nám přišla.

„Já si to nemyslím, já to vím. Za pár let tu budeme stát znova a tentokrát se budeš vdávat ty a budeš si brát muže, kterého budeš milovat. O kterém budeš snít, i když ho nebudeš moct mít. Stejně jako já snila o tvém tatínkovi," usmála jsem se a objala jí.

„Já doufám, že budu taky mít takového krásného manžela," usmála se na tátu.

„Tak pojď ty škvrndo, půjdeme se tu trochu projít, tohle bude ještě nadlouho," odpověděl Damon. Vzal ji za ruku, mě objal kolem pasu a vedl si nás obě dál od všech těch lidí, kteří gratulovali novomanželům.

„Pamatuješ si na naši svatbu? To od nás Jeremy s Bonnie taky takhle utíkali, protože tam bylo moc lidí," zeptala jsem se ho, když jsme si sedli venku na lavičku.

„Vzpomínám, chtěli jsme mít malou svatbu, kde by byli jenom naše rodiny a nejbližší přátelé, ale Caroline byla jiného názoru a pozvala přes tři sta lidí, takže se tam všichni nevešli a museli být před kostelem," vzpomínal se smíchem Damon.

„To byli časy. To jsme byli ještě mladí a krásní," usmála jsem se.

„Ty si krásná pořád a tak i zůstaneš," odpověděl mi Damon a políbil mě.

Takhle to jde s naším životem pořád, a jak jsem řekla Mirandě, tak se tak i stalo. Přesně o dvanáct let později jsme šli na její svatbu, když si brala muže, do kterého byla zamilovaná od svých sedmnácti let. Naše rodina se pořád rozrůstala, a kdybych měla říct, na kolika svatbách jsme u našich sourozenců a vnoučat byli, tak bych tu byla ještě zítra.