Zakázaná láska (Delena)

3. kapitola

Pohled Damona

Byl jsem rád, když jsem si mohl sednout vedle Eleny a ještě radši, když jsem jí vysvětloval tu matiky a mohl jsem být u ní takhle blízko. Když jsem dopočítal příklad, tak jsem si šel zase sednout a on vyvolal tu blondýnu, myslím, že se jmenovala Car, nebo jak jí to před tím Elena nazvala. Když jsem si sednul, tak jsem viděl, že má Elena nějaký lísteček, tak jsem si ho přečetl, no co, jsem od přírody zvědavý.

Jak si věděla, jak to máš počítat?

To by mě taky zajímalo.

Krasavec mi to vysvětlil a s těmi zlomky mi poradil.

A už tě pozval na rande?

Nebo ho někam pozvi ty.

Holky, nechte toho.

Vždyť se ti líbí.

A ty jemu zřejmě taky, takže ho někam pozvi.

Nemůžu, co Matt?

Na toho kašli.

Přesně tak.

Vám se to řekne.

Dál už tam nic jiného nebylo. Kdo je sakra Matt? Doufám, že není zadaná, protože jí chci já. No ale co, líbím se jí, ty holky měly pravdu. Poznal jsem, co psala Elena, protože měla jiné písmo, každá měla jiné písmo, takže jsem věděl, kdo co píše, ale u těch dvou jsem nemohl přiřadit jména, protože jsem jejich písmo neznal.

Elena ten lísteček složila a poslala ho té holce vedle ní. Potom se s úsměvem podívala na mě a začala si psát příklady. Zbytek hodiny jsem jí pořád pozoroval a nemohl z ní spustit oči. Byla tak krásná, něco mě k ní táhlo už od té doby, co jsem jí uviděl. Možná ta její drzost, nebo že se ničeho nebojí. Nevím, co to bylo, ale líbilo se mi to. Když zazvonilo, tak jsem byl smutný, protože jí dneska už neuvidím.

„Tak můžete jít," řekl ten divnej učitel. Nějak mi nesedl.

„Zkoušku už asi nestíháme co?" ozvala se Elena.

„Ne, ale můžeš si zkoušet, co řekneš Mattovi," odpověděla jedna z těch holek.

„Co bych mu měla říct?"

„Pravdu? No tak, Eleno, takhle už to dál nejde."

„Nechci mu ublížit," pronesla smutně. Š l jsem potichu za nimi, abych slyšel jejich rozhovor.

„Tak radši budeš ubližovat sobě?"

„Jeremy mi dneska řekl to samé," ozvala se Elena. Jakej zase Jeremy? Ty vole. Takových klučičích jmen.

„Tak to na tom asi něco bude," ozvala se ta Car, nebo jak se jmenuje.

„Musím si to promyslet, jedu domů. Čau," rozloučila se El a odcházela.

„Nemůžeš to vydržet navždy, to nevydrží nikdo," zařvala za ní ještě ta kamarádka, ale Elena se rozběhla a běžela ke svému autu. Co to má znamenat? Na to asi odpověď nedostanu. Nasednul jsem do auta a jel domů.

Opět jedna kratší kapitola, ale i tak doufám, že se vám bude líbit a moc prosím o vote a komenty, děkuji, Andy 💕