Zakázaná láska (Delena)

10. kapitola

Pohled Eleny

Po zkoušce si pro mě přišel Dan. Společně jsme šli do školy, já se šla převléct a on na mě počkal před šatnou. Když jsem byla hotová, tak jsem se se všemi rozloučila a šla za Danem.

„Tak kam půjdeme?" usmála jsem se na něj.

„Co třeba do Grillu?" úsměv mi opětoval.

„Proč ne." Společně jsme šli do baru, kde jsme si objednali koly.

„Můžu mít otázku?" usmál se na mě.

„Jasně."

„Proč chodíš s Mattem?" zeptal se a díval se mi do očí.

„Proč spolu asi dva zamilovaní chodí?"

„Ty nejsi zamilovaná, poznal jsem to na tobě. Jasně jsi zamilovaná, ale ne do Matta. Proč s ním chodíš?"

„Nevím, co ti na to říct."

„Dřív jsme si říkali všechno."

„Fajn, nemiluju ho, ale nechci mu ublížit."

„Eleno, ubližuješ sobě, měla by sis víc vážit sebe, nerozhoduj se podle toho, co si myslíš, že je správné pro druhé, ale pro tebe. Líbí se mi ta drzá Elena, tak si z ní něco vezmi a skonči to. Nesmíš mít strach, neschovávej se za tuhle Elenu. Když se ti něco nelíbí nebo něco nechceš, tak si drzá. Udělej to samé i s Mattem," poradil mi.

„Vám se to všem řekne. Kdybyste byli na mém místě, tak byste taky nevěděli, co máte dělat."

„Eleno, prostě se rozhodni podle svého srdce, ne podle Matta, ale podle sebe."

„Já prostě nemůžu, nevíš, jak hrozně moc je to těžké. Znám se s Mattem už od narození a nemůžu mu to udělat. Nemohla bych ho každý den potkávat a vidět u něj v očích tu bolest. Nechtěla bych, aby mnou opovrhoval a přestal se se mnou bavit. To nemůžu dopustit."

„Nechceš u něj vidět bolest v očích, ale já ti něco řeknu. Já tu bolest vidím u tebe. Viděl jsem ji dneska, když jsem tě viděl a vidím ji i teď, ale když se bavíš s tím klukem, tak je to jiné. Vidím ti v očích ty jiskřičky štěstí, které jsem tam vídal, když si byla se mnou."

„Tohle neříkej. Není to pravda."

„Ale je, podívej se na sebe do zrcadla. Nejsi to ty, nejsi ta holka, která rozdává upřímné úsměvy na potkání. Jsou hrané pro všechny kromě toho kluka. Proč to s Mattem neskončíš a nezačneš si s ním?" zeptal se nechápavě.

„Protože je to kamarád a včera se přistěhoval."

„Takže láska na první pohled?"

„Není to láska."

„Ale je."

„Není," vyštěkla jsem a chtěla jsem, aby to byla pravda. Tohle prostě není správné. Nemůže být.

„Je a nehádej se se mnou. Cítíš k němu to, co si dřív cítila ke mně, k Mattovi. Poznám to na tobě."

„Přestaň mi lhát. Prostě to není pravda," řekla jsem, ale někde uvnitř sebe jsem věděla, že to pravda je. Vstala jsem a odcházela.

„Nelžu ti, trochu se nad sebou zamysli." Stačil na mě ještě zařvat, než jsem vyšla ven. Před Grillem jsem viděla Damona.

„Co tu děláš?" zeptala jsem se ho.

„Přišel jsem na něco k pití, ty?" usmál se na mě.

„Byla jsem tu s Danem, ale už jsem na odchodu."

„Doprovodím tě, abys nemusela jít sama."

„Bydlím odsud kousek," úsměv jsem mu opětovala.

„To nevadí, stejně tě pro jistotu doprovodím." Ruku mi dal kolem pasu a společně se mnou šel k nám domů.

„Děkuju, že jdeš se mnou."

„To je v pohodě, proč s tebou vlastně nešel Dan?"

„Trochu jsme se pohádali," vysvětlila jsem a pohled měla upřený před sebe.

„Proč, teda jestli se můžu zeptat," zvedl ruce v obraném gestu a potom mě vzal zase kolem pasu.

„Trochu se lišily naše názory."

„Aha, tak to jo." Zbytek cesty už jsme byli zticha. Po chvíli jsme došli domů.

„Tady bydlím," usmála jsem se na něj, když jsme stáli na verandě.

„Tak zítra, ahoj," rozloučil se s úsměvem na tváři.

„Ahoj." Damon šel pomalu po schodech dolů a já z něho nemohla spustit oči.

„Nebo víš co? Myslím si, že je na to správný čas." Na předposledním schodě se otočil a šel ke mně. Chytil mou tvář do dlaní a následně mě políbil. Byla jsem překvapená, ale po chvíli jsem mu polibky začala oplácet. Trochu jsem pootevřela pusu a to byl signál pro jeho jazyk, aby vniknul do mé pusy. Naše jazyky spolu tancovaly. Byly sjednocené. Bylo to úžasné, bylo v tom to, co mi chybělo s Mattem.

Po chvíli jsem se odtáhla a dívala jsem se mu do očí. Pak mi to došlo. Co to tu sakra dělám? Mám být s Mattem a snažit se, abych do něj byla znovu zamilovaná, a místo toho se tu líbám s Damonem.

Rychle jsem se od něj odtáhla a utekla do domu. Sesunula jsem se podél dveří k zemi a jenom tam tak seděla. Co jsem to zase vyvedla? Cítila jsem, jak mi po tváři stekla první slza. Jak jsem mohla být tak blbá? Co jsem to vyvedla? Právě jsem podvedla Matta s člověkem, kterého znám sotva dva dny a za tu dobu se do něj zamilovala.

Ne, nejsem do něj zamilovaná. Nemůžu se do něj zamilovat. Slyšela jsem, jak se někdo blíží ke dveřím, tak jsem rychle vstala a utekla do svého pokoje. Šla jsem do koupelny a podívala se do zrcadla. Dan měl pravdu, i když jsem brečela, tak v mých očích jsem spatřila ty jiskřičky štěstí, jaké jsem tam dřív vídávala pořád, ale to stejně nic nemění. Jsem s Mattem a konec diskuze. Už se to nemůže opakovat. Tohle byla jiná situace a byla taky poslední. Už se to niky nestane. Už se s ním nikdy nebudu líbat a to s ním mám jít ještě zítra do baru. Musím se tvářit, jako že se nic nestalo. Sice to bude těžké, ale já to musím zvládnout.

Setřela jsem si z tváří řasenku, setřela si slzy a šla dolů. Rodiče byli v obýváku a koukali se na film.

„Ahoj," usmála jsem se na ně.

„Ahoj. Jdeš se koukat s námi?" zeptal se táta.

„Proč ne." Sedla jsem si k nim a dívala se na nějakej film. Abych pravdu řekla, tak jsem ten film vůbec nevnímala a pořád přemýšlela nad tím polibkem.

Večer jsem šla bez jídla do postele, kde jsem po chvíli usnula.