11. kapitola

1.1K 64 21
                                    

Ráno jsem se probudila dřív, než budík začal zvonit, takže jsem jen tak ležela a přemýšlela, jak to dneska bude vypadat? S Damonem mám dneska společný celý den, teda kromě francouzštiny.

To je skvělé, zrovna dneska s ním budu celý den ve třídě a ještě vedle něj budu sedět, teda kromě matiky, tam spolu sedět nesmíme. S Mattem mám společné jenom tři hodiny, takže se s ním moc potkávat nebudu.

Jakmile zazvonil budík, vstala jsem a šla se do koupelny připravit. Ve chvíli kdy jsem byla hotová, jsem šla dolů, kde už všichni byli.

„Ahoj," usmála jsem se na ně. Jeremy na mě zůstal nechápavě koukat, ale nic neříkal.

„Ahoj," pozdravil nakonec zaskočeně.

„Ahoj, dáš si něco k snídani?"

„Já nemám hlad, Jeremy pohni. Musíme jet," usmála jsem se a napila se čaje.

„Už jdu, čau."

„Ahoj," rozloučila jsem se a pak už šla k autu.

„Kdo si, a co si udělala s mou sestrou," nařkl mě Jeremy, když jsme byli na cestě v autě.

„Nic, jsem pořád stejná," usmála jsem se.

„Ale nejsi, něco se včera muselo stát, protože si nějaká jiná. Šťastnější, vidím ti to na očích."

„Jsem, pořád jsem to já."

„Včera se něco stalo a já to z tebe za dnešek dostanu. Nebylo to nic s Danem, protože s tím jste se pohádali, to jsem viděl, takže to muselo být potom," začal uvažovat. „Potkala ses s Damonem," vypálil ze sebe nakonec.

„Neříkám, že jo, ale ani že ne," usmála jsem se na něj.

„Takže jo, určitě jste se políbili."

„Neříkám, že jo, ale ani že ne," odpověděla jsem stejně jako před tím.

„Já si to myslel, jaké to bylo?"

„To ti rozhodně říkat nebudu."

„Teď si potvrdila, že tě vážně políbil," zasmál se. Jak jsem to mohla říct? Jsem tak blbá.

„Fajn, no tak mě políbil, nedělej z toho vědu, bylo to naposledy, už se to nestane," prohlásila jsem a zaparkovala u školy.

„Tomu sama nevěříš, ale tak fajn."

„Věřím tomu." Bonnie k nám došla a pozdravila nás, pozdrav jsme jí opětovali a společně šli ke skřínkám. Když jsem šla s Bonnie do třídy tak za mnou ještě Jeremy volal.

„Co?" otočila jsem se na něj.

„Pozdravuj Damona," provokoval se smíchem.

„Ty jsi idiot," zavolala jsem za ním a šla do třídy.

„Co se stalo mezi tebou a Damonem?" zeptala se Bonnie.

„Nic, políbili jsme se, ale pšt," usmála jsem se na ní.

„Jsem tak šťastná."

„Nebuď, bylo to poprvé a naposled," řekla jsem.

„Ale proč, vždyť jsi díky němu šťastná."

„Ale mám Matta a teď to už řešit nechci." Přišly jsme spolu do třídy. Bonnie si šla sednout do lavice za Damona a já šla k němu.

„Ahoj," usmál se na mě.

„Ahoj," úsměv jsem mu opětovala. Pak k naší lavici přišel Matt a políbil mě. Nebylo v tom to, co tam bylo s Damonem. Bylo to takové chudé.

Zakázaná láska (Delena)Kde žijí příběhy. Začni objevovat