Nejsem Malfoy I. ✔️ | PRVNÍ DÍL SÉRIE | HARRY POTTER FANFICTION

7.kapitola | SOUROZENECKÉ VZTAHY A PŘIZNÁNÍ

Madam Pompfreyová stála u jedné z postelí. Ta jediná byla obsazená. S vráskou mezi obočím sledovala pomalu se probouzející blondýnku.

Spala celé tři dny. Na obličeji měla pár odřenin a rozeklý ret. Břicho obmotané dokola kolem jakousi látkou a všude na těle obrovské modřiny. A to s ní jen ten vlkodlak hodil o strom.

Gemini se snažila otevřít oči. Na ošetřovně nebylo tolik světla, takže když je otevřela, nebolely ji. Ze šmouhy před ní se vyklubala madam Pompfreyová s vřelým úsměvem.

Pootevřela ústa, ale jediné, co z ní vyšlo byl hlasitý výdech.

,,Vítejte zpět, slečno,'' ozvala se po chvíli Poppy. ,,V Zapovězeném lese jste narazili na vlkodlaka. Vy jste dopadla nejhůře, vaši přátelé mají jen pár odřenin,'' usmála se na ni a přistoupila ke stolku, na kterém byly lektvary. ,,A vaši rodiče byli o celé situaci obeznámeni. Vyzvednou si vás a odvezou domů,'' oznámila. Podala ji lektvar průhledné barvy.

Gemini se strachem v očích ze své rodiny, nikoli z neznámé tekutiny, si od ní lahvičku převzala a všechen obsah vypila.

,,A,'' zachraptěla, ,,a kdy přijedou?'' zeptala se.

,,Zítra. Vás ještě dnes odpoledne pustím, ale nesmíte se namáhat,'' oznámila a i s tácem odešla do svého kabinetu.

Tak mě nenechte s nimi odejít. Pomyslela si a rozplakala se.

Její rodiče nebudou nadšení. Nejenže si ji budou muset vyzvednout osobně, ale také skutečnost, že udělala něco proti školnímu řadu, který se musela každé prázdniny učit zpaměti ji přinese tak maximálně další rány, mnohem větší, než ty, které utrpěla od vlkodlaka.

Jen ležela v posteli a tiše vzlykala. Za chvíli bych polštář zcela mokrý od jejích slz.

~

,,Tak a hlavně opatrně,'' stiskla madam Pompfreyová Gemini lehce rameno a s úsměvem pozorovala, jak odchází po schodech pryč.

Gemini kráčela po chodbách s kamenným výrazem. Nasadila stejnou ledovou masku, kterou se pyšnila její rodina a všechny probodávala pohledem. Bylo ji jedno, že se tak hrdý Nebelvír nechová. Nebyla šťastná.

,,Hej, stůj!'' zakřičel na ni někdo. Gemini už podle hlasu poznala, že se jedná o její dvojče.

,,Co se děje, Luciusi?'' otočila se na něj.

,,Jak ti je?'' zeptal se ji s hraným zájmem.

,,Fyzicky dobře, mentálně špatně,'' odvětila s pokrčením ramen.

Lucius ji nevnímal. ,,Zítra před snídaní tě tu vyzvednou rodiče, máš být na ošetřovně v šest ráno,'' oznámil.

,,Ty budeš doma kdy?'' pozvedla tázavě obočí.

,,Až za pět dní,'' odvětil. Prošel okolo ní a mířil pryč. ,,Jo a ještě něco,'' otočil se s falešným úsměvem, ,,díky tvojí nešikovnosti zrušili školní tresty v Zapovězeném lese, odteď jsou jen v kuchyni,'' oznámil, ,,takže si dej bacha na svoje ruce, abys měla příště čím vytírat podlahu,'' ušklíbl se a tentokrát už doopravdy odešel.

,,Chcípni!'' zakřičela na něj ještě. Naštěstí byla na chodbě sama.

~

Gemini stála opřená o regál s knihami. Rukou si držela obvázané břicho a koukala ven z okna na zasněženou krajinu.

Nechtěla odtud pryč ani náhodou. Doma na ni čekala nemilující rodina. Navíc, Malfoyové si na Vánoce nedávali dárky, jako všechny normální rodiny. Malfoyovi si sedli k velkému jídelnímu stolu a diskutovali spolu o proběhlém roce, zatímco je skřítci obskakovali a nosili jídlo.

Nesnášela je. Celou tu rodinu. Nebyl tam snad ani jeden člen, který by stál za zmínění.

,,Co tu děláš?" vyrušil ji z přemýšlení vyděšený Remus.

Gemini sebou šklubla a snažila se tvářit spokojeně. Bohužel už ani tvář nechtěla už dále lhát o její náladě a stavu mysli.

,,Přemýšlím nad tím, že nechci domů,'' založila si ruce na prsou a sklopila hlavu k zemi. ,,A ty?''

,,Chtěl jsem si půjčit jednu knihu,'' oznámil a otočil se na regál za sebou. Vzal první knihu, kterou uviděl a dělal, že ví o čem je. ,,Tuhle,'' usmál se nervózně.

Ve skutečnosti tu Gemini hledal, ale sám to nepřiznal.

,,Mudlovské štěnice a jak je zlikvidovat?'' pozvedla pobaveně obočí. ,,Ty máš problémy s brouky?'' přivřela podezíravě oči.

,,No, ne, teda jo,'' kýval hlavou sem a tam, jak zběsilý. ,,Teda...,''

,,Nejsi tu jen proto, aby ses ujistil, že stále žiju a neležím někde mrtvá na zemi?'' usmála se na něj.

,,No, vlastně jo,'' přikývl.

,,Jsem v pohodě, Reme, neboj,'' poplácala ho po rameni.

Remus měl hroznou potřebu ji obejmout. A tak i udělal.

,,Moc se ti omluvám za to všechno,'' zašeptal s roztřeseným hlasem. ,,Omlouvám se.''

,,Co proč?'' podívala se na něj.

,,Já, já, já-''

,,V klidu, dýchej, Remusi,'' snažila se ho uklidnit.

,,Já jsem byl ten vlkodlak, co tě napadl,'' zašeptal.

Gemini najednou ztuhla. Koukala do jeho hnědých očí. Viděla v nich lítost a strach. Tohle nebyla ta stvůra, která ji napadla. Tohle byl kluk, kterému na ni záleželo.

,,To je dobrý,'' znovu ho objala. Tentokrát mnohem pevněji. ,,Nemůžeš za to,'' zašeptala mu do ucha. ,,Alespoň už vím, proč jsi byl po každém úplňku na ošetřovně a všude po obličeji máš jizvy.''

,,Nebyl jsem tam vždycky," namítal s bolestným výrazem.

,,To je jedno,'' mávla nad tím rukou. ,,Je ti líp, že jsi mi to řekl?'' usmála se.

,,Jo,'' přikývl.

,,To je dobře,'' rozcuchala mu vlasy a poté odešla pryč.

~