Nejsem Malfoy I. ✔️ | PRVNÍ DÍL SÉRIE | HARRY POTTER FANFICTION

29.kapitola | ÚMRTÍ A VELKOLEPÝ NÁVRAT

,,Malfoyová,'' oslovil Karkarov hnědovlasou dívku, která stála na kameni a bez emocí koukala na hrad, který se tyčil na skále před nimi.

Otočila se na něj s pozvedlým obočím.

,,Zdržujete,'' oznámil a pokynul hlavou k lodi, která měla výměnné studenty zavést zpět do Bradavic.

Gemini lehce přikývla a naposledy se podívala na hrad. Před ním stali studenti školy a mávali jim.

Někteří studenti byli opravdu úžasní a byla s nimi zábava, ovšem někteří byli tak zaslepení svou čistokrevností, že ani neviděli, co za utrpení za sebou zanechávají.

Letmo spatřila Gruse, který vypadal smutně i šťastně zároveň. Těžko říct, jestli smutnil ze smrti svého dvojčete nebo odjezdu jeho sestřenice, kterou políbil a doufal, že si na ten okamžik nikdy nevzpomene.

Gemini si přehodila svůj batoh přes rameno a rychle se vydala do lodi.

Karkarov ji zavedl do chodby, ve které byly dveře do místností, kde byly sedačky, gauče a malé kulaté stoly.

Oznámil, že za pár hodin budou zpět v Anglii a odešel pryč.

Gemini otevřela jedny dveře a uviděla na gauči svého bratra. Lucius, který se tvářil velice sklesle, seděl a koukal do blba.

,,Ahoj,'' pozdravil ji tiše.

Hnědovláska ho pozdravila pouhým kývnutím hlavy.

,,Je strašný, co se stalo Markusovi, co?'' prohrábl si frustrovaně vlasy a podíval se na své dvojče. ,,Musel se cítit strašně bezmocně, když ho ten kámen... rozdrtil,'' zašeptal.

,,Luciusi, chceš mě ranit ještě víc?'' probodla ho Gemini pohledem. ,,Protože jestli jo, tak vypadni a nech mě tu samotnou,'' procedila skrz zuby.

Blonďatému Malfoyovi se na tváři zformuloval bolestný úšklebek. ,,Myslíš si, že jsi jediná, kdo trpí? Kdo Markuse měl rád? Jediný, komu, kdy rodiče řekli, že je nula?''

Gemini na něj překvapeně koukala. ,,Myslela jsem, že tě mají rá-''

,,Co myslíš?'' uchechtl se a rychle vstal. ,,Pro mojí matku nejsem dostatečně francouzský, pro otce dostatečně mužný a ať děláš, co děláš - klidně si sedřež kůži z těla - nezavděčíš se jim,'' na konci věty se Luciusovi zlomil hlas. Gemini by snad i řekla, že se mu k očích zaleskly na malou chvíli slzy.

,,Luciusi,'' zašeptala.

,,Nic neříkej,'' přerušil ji, ,,vím, co chceš říct,'' podíval se na ni s úšklebkem, ,,je ti to líto, ale lítost mi nepomůže,'' doplnil se a s ledovou maskou na tváři odešel z místnosti pryč.

~

Když i poslední student z výměnného pobytu vystoupil z lodi a nohama stál na pevné zemi, naskytl se všem pohled na majestátní hrad.

Pro všechny z nich to byla vzpomínka na první den ve Škole čar a kouzel Bradavicích. Dokonce i pro Bellatrix, která si i přes to, jak blízko byla Voldemortovým stoupencům nedokázala zvyknout na tvrdý režim a hodiny bojových umění.

Gemini se snad poprvé za celý měsíc usmála.

Markusova smrt ji opravdu hodně zasáhla, ale své pravé pocity se rozhodla skrývat. Stejně jako to dělávala její rodina.

,,Tak co?'' postavil se vedle hnědovlasé čarodějky mladý Nebelvír. ,,Byla to hrůza, že jo?'' zeptal se ji Peter šeptem.

Gemini lehce přikývla. ,,Máš pravdu...,'' přikývla a sklopila svůj zrak k zemi, ,,byla to hrůza.''

~

,,Prosím o ticho!'' zakřičel Brumbál do Velké síně, aby umlčel všechny přítomné. Když si byl jist, že všichni poslouchají, pokračoval: ,,Dnes se mezi vás vrátí vaši spolužáci z výměněho pobytu v Kruvalském institutu.''

Síni se rozezněl šepot.

,,Původně se sice měli vrátit až za čtrnáct dní, ale kdo by si stěžoval?'' uchechtl se a podíval se na velké vchodové dveře. ,,A teď prosím přivítejte zpět své spolužáky!''

Dveře se rozrazily a do síně vstoupila Bellatrix Blacková, která kráčela po boku Luciuse Malfoye a snažila se tvářit, že vlastně nebyla pět měsíců v jiné škole. Hned za nimi pomalinku běžel Peter. Trewis šel před Karkarovem, který ho propaloval pohledem a Gemini celé kolos zakončovala.

,,Igore,'' pozdravil ředitele Kruvalu Brumbál s vřelým úsměvem.

,,Albusi,'' pokynul na pozdrav a podal s ním ruku.

,,Vítejte zpět,'' pozdravil Albus i studenty, kteří stáli za ním a nedočkavě čekali, až si budou moct sednout ke svým kolejním stolům.

Minerva McGonagallová se naklonila k řediteli Bradavic a s pohledem upřeným na hnědovlásku se zeptala: ,,Kdo je to?''

,,Gemini Malfoyová,'' odvětil Albus, ,,zřejmě.''

Profesorka přejmenování si ji začala starostlivě prohlížet. Nelíbilo se ji, jak její žákyně vypadala. Kromě tmavších vlasů, byla i o dost vyšší, díky čemuž ji trápila podváha, protože Kruvalu tomu moc nenajedla a psychika se stresem udělali svoje. Oblečení na Gemini viselo, jak na prádelní šňůře. Obličeji dominovaly propadlé tváře a kruhy pod očima. To vše doplňovaly i oči jejichž bělmo bylo zrudlé.

,,Můžu už jít, pane?'' zeptala se Gemini Karkarova, který se tiše dohadoval s Brumbálem.

,,Ještě počkejte,'' odvětil a znovu se otočil na ředitele Bradavic.

Profesorka McGonagallová se na hnědovlásku povzbudivě usmála. Bylo ji ji líto. Tušila, že se po pobytu v Kruvalu cítila mizerně.

,,Myslím, že to není téma, které by se měli dozvědět i studenti,'' zavrtěl nesouhlasně Albus hlavou a Karkarov se ušklíbl.

,,Malfoyovovi to nafouknou, to mi věřte,'' zamumlal Igor, ,,budou o tom psát všechny noviny, stejně se to dozví.''

,,Albusi,'' oslovila ředitele Minerva, ,,co se stalo?'' zeptala nejtišeji, jak jen mohla.

V síni bylo takové ticho, že by byl slyšet i špendlík, který spadl na zem.

,,Markus Malfoy tragicky zemřel,'' zašeptal Brumbál a s lítostí se podíval na Gemini.

Minerva ztuhla a její pohled se zastavil na Karkarovi, který vypadal mrzutě. Víc, než Markusova smrt ho trápilo, co přijde.

Hnědovlasá Nebelvírka začala pomalu zcházet pryč z malého podia, na kterém byl profesorský stůl.

,,Malfoyová!''

,,Co?'' otočila se na Karkarova s pozvedlým obočím. ,,Jsem unavená,'' doplnila se.

Ani nelhala, její oči únavu potvrzovaly.

,,To vás ta cesta tak vysílila?'' zeptal se ji s úšklebkem.

Gemini k němu přistoupila se zamračeným obličejem.

,,Mě vysílily vaše kecy, řediteli,'' procedila skrz zuby.

Karkarovi vyskočila na čele žíla. Kdyby mohl, jednu by ji vrazil, až by druhou schytala od země. Ale nemohl.

,,Vypadněte už,'' pokynul hlavou ke dveřím do Velké síně.

,,Nashle,'' zamumlala a sjela ho pohledem, ,,ať se vám v tom blázninci daří!'' otočila se a s vítězným úsměvem zamířila pryč.

Zase se cítila volná. Hned jakmile vkročila na bradavické pozemky jí projela vlna štěstí, kterou nehodlala opustit.

~