Happy ending CZ

Kapitola 1

David

Brzy ráno mě vzbudil budík. Nejraději bych ještě zůstal v posteli a spal. Vůbec se mi nechce do toho ústavu zvaný gympl. Do třídy se mnou chodí spousta retardovaných puberťáků a já nejsem žádná výjimka. Měl bych vstát hned nebo ještě zaspím.
Vstanu, vysleču si pyžamo a oblékám si černé jeany, bílé triko a šedou mikinu. Mé oblíbené barvy.

Potichu otevírám dveře od pokoje abych nevzbudil mamku a bráchu. Určitě by mi zase vyčítal, že jsem dělal hluk a vzbudil ho.
Jdu do kuchyně, kde si dávám konvici s vodou na sporák a vařím si kávu. Tak jako každé ráno, je to takový můj zvyk. Chystám si misku a sypu do ní kukuřičné lupínky a zalévám mlékem.

Mám ještě čas než půjdu do školy a tak zkontroluju co se děje na sociálních sítí. Zapnu si Musical.ly. Projíždím videa, které se mi objevují na domovní stránce.
Ještě jsem v polospánku ale z toho mě probe video, na které jsem zrovna narazil. Přesněji, mě spíše probouzí kluk co je na videu. Rozkliknu jeho profil a prohlížím si další jeho videa. Příjde mi docela roztomilý a rozkošný. To už mám na tváři úsměv.
Podívám se jak se jmenuje. Tadeáš. Tadeáš Kapusta.

,,Hmm" řeknu nahlas.

Podívám se kolik je hodin. Sakra. Měl bych už vyrazit nebo příjdu pozdě do škole. Mě by to ale stejně nevadilo.

Ve škole nad Tadeášem pořád přemýšlím. On vypadá tak pěkně. Vůbec by mi s ním nevadilo chodit. Tak počkat!

Davide, Davide, Davide. Ty hloupý naivko. Ty si fakt myslíš, že On by s tebou chtěl chodit?! S tebou!? A navíc On neví, že ty existuješ. A ty mu určitě ne napíšeš.

Můj vnitřní hlas se mi opět ukazuje, jak nízké mé sebevědomí je.

Ne!

Možná nemám vysoké sebevědomí, jsem introvert a s novými lidmi nenavazuji kontakty, tedy pokud oni nepřijdou zamnou, ale konečně bych se mohl překonat a udělat první krok já. Překonám se a napíšu první.

Dejvit: ,,Ahoj"

Wow. Ani to nebylo tak těžké jak jsem si myslel. A vážně jsem se překonal.

Opravdu Davide?! Ahoj!? To tě jako nenapadlo nic jiného?
To už se mi "sebevědomí"chechtá.

Nevšímám se toho posmívání a čekám jestli neodepíše. Neodepisuje. Nejspíš má taky školu. To už zvonek ohlašuje hodinu. Dávám si mobil do kapsy a jdu na hodinu.

Zbytek dne stráveného ve škole si kontroluju mobil jestli mi odepíše. Nic. Achjo. Poprvé jsem někomu napsal a dopadlo to nejhůř jak mohlo. Neodepsal mi.

Konečně se ozve ten zvuk na který čekám. Celý den ho proklínám ale teď když oznamuje konec poslední hodiny a jsem za to rád. Všichni se hrnou ze škole.

Jak dojdu domů, je doma mamka a ta mě ihned posílá se učit do pokoje. Mamka je docela přísná a chce bych měl dobré známky. S angličtinou a ruštinou nemám problém ale moc nemusím fyziku a chemii.

Učím se už asi hodinu a začínají mě bolet oči. Musím si dát pauzu. Podívám se na mobil a svítími tam, že mi někdo poslal zprávu na musically.

Pane bože!! Tadeáš mi odepsal!